Teplá, měsícem ozářená noc vládla městu. Tichým parkem pospíchala dívka. Před sebou měla vidinu výčitek i strach rodičů, kterým slíbila, že se do půlnoci vrátí. Nervózně pohlédla na hodinky. Ukazovaly tři čtvrtě na dvě. Copak jsem mohla odejít, když všichni ostatní zůstávali? Marii se mi přesvědčit nepodařilo, navíc zábava ušla, tak co. Přijdu o něco později, snad se doma nezblázní. Ještěže přes park je to takovej kousek. Městskou hromadnou dopravou by to v tuhle noční hodinu trvalo o dost dýl. Z úvah ji vytrhly kroky, které za sebou zaslechla. Doposud nikoho nepotkala, proto se toho nenadálého zvuku vyděsila. Ohlédla se. Spatřila siluetu osoby, která šla poměrně rychle. Odhadla, že je od sebe dělí nějakých dvacet metrů. „Slečno“, prořízl ticho mužský hlas. Trhla sebou. Vybavily se jí případy žen znásilněných na odlehlých místech. Přidala do kroku, aniž by na oslovení, které zcela bezpochyby patřilo jí, reagovala. Snažila se neotočit, přesto poznala, že se neznámý stále přibližuje. Dala se do běhu. Po chvilce za sebou uslyšela mužův zrychlený dech. Poznala, že neuteče. Chytil jí za rameno. Polilo ji horko, cítila brnění v konečkách prstů. Otočila se k němu: „Co chcete?“, slyšela se promluvit přidušeným hlasem. „Chci Vás!“, zněla odpověď, samozřejmě a klidně. Cítila, jak se jí podlomily nohy.
Držel ji stále za rameno. „Chci se s Vámi vyspat a udělám to“, na posledních dvou slovech byl znát důraz. „Záleží na Vás, jak se k celé věci postavíte“. Byla šokovaná. Zhruba třicetiletý muž, poměrně vysoký, se strništěm na tváři a dechem, z něhož je cítit alkohol, jí suše oznamuje, že s ní bude souložit. Nemohla si nevšimnout suverenity, s jakou k ní promlouval. To ji popuzovalo, ovšem mnohem víc pociťovala strach. Nebyla s to soustředit své myšlenky. „Neubližujte mi prosím“, zašeptala. „Bát se nemusíte“, odpověděl a jediným pohybem jí tou rukou, kterou měl na jejím rameni, strhnul šaty. Stála před ním v černé hedvábné košilce, poměrně průhledné, s bílými puntíky a stejně barevných kalhotkách. Stála před ním, neschopná slova ani pohybu. Stála před ním konsternovaná tím, co právě provedl. Obdivně si prohlížel její tělo a souhlasně kvitoval: „Fakt jste pěkná, tu košilku si sundáte sama?“ Nevěděla, jestli to je otázka nebo povel. Rozhodla se ve vteřině. Popošla ještě blíž k neznámému a vší silou ho kopla kolenem do stehna. Okamžitě se dala na útěk.
Muž zdál se být útokem zaskočen, nicméně během momentu se vzpamatoval a vyrazil za dívkou, na zasaženou nohu trochu pokulhávaje. Asi po sto metrech zběsilého běhu doprovázeném voláním o pomoc dívka pochopila, že bude dostižena. Záhy jí jeho ruka chytla kolem krku a stiskla. Zasténala. Snažila se zarýt mu nehty do předloktí a kopat nohama „Takhle ne, kočičko, hrát si budeme podle mých pravidel. “ Chroptěla, takže povolil stisk. Okamžitě se sesula k zemi, chytla se za krk a s námahou popadala dech. Věděla, že prohrála. „Teď si vezměte tohle pod sebe“, hodil jí vlastní svetr, „a tamhle si lehněte“. Ukázal na místo stranou cesty. Beze slova rozhodila svetr na zem. „Košilku dolů“, poručil. Neprotestovala, stále ještě cítila bolest na krku. Přetáhla si prádélko přes hlavu, zároveň však zakryla svá ňadra rukama. Přistoupil k ní a za ruce jí chytil. „Nechte mě, ať se pokochám. “ Nabídla mu tedy pohled na ňadra s velkými světlými bradavkami. Chlad způsobil, že byly zcela tuhé. Muž si je chvíli se zaujetím prohlížel, pak dívku posadil na zem. Kleknul si k ní a ona ucítila jeho dlaně na svých bocích. Políbil ji na ústa, zatímco ona seděla nehnutě. Začal jí líbat na tvářích a sjížděl níž, po otlačeném krku až k ňadrům. Pak ucítila jeho rty na své bradavce. Nebyl surový, spíš naopak. Dotýkal se jí lehce, laskal jí jazykem. Potom stejným způsobem opracovával tu druhou. Zavřela oči.
Nechtěla se dívat. Věděla, že její prsa jsou citlivá, byť sebemenší dráždění je vzruší. I teď její tělo začalo reagovat a zároveň zrazovat. Semkla rty a snažila se myslet na něco jiného. Marně, vzrušení v ní sílilo. Zvláště, když muž ke hře jazyka přidal i prstoklad. Cítila, že její bradavky hoří v krásném ohni, rozum se však dále bránil. NE, TOHLE PŘECE NEJDE! Takovej chlípák mě nemůže takhle dostat. Bránit se však neměla odvahu ani sílu, dál přijímala jeho polibky, kterými nyní zasypával její břicho. „Tak a teď si sundejte kalhotky,“ zazněl jeho hlas. „Kalhotky ne, prosím,“ její hlas nebyl právě přesvědčivý. „Mám Vám pomoci,“ významně se podíval na dívčin krk, na němž měla ještě rudé podlitiny. Raději ho poslechla. Vzal jí za ramena a položil na záda. Opět ucítila jeho prsty na ňadrech, zatímco jazyk jí lízal na Venušině pahorku, kde měla slabý, pečlivě vyholený proužek hnědých chloupků. „Hm“, zaslechla obdivné mužovo přikývnutí, ale to již cítila jeho dech i rty po celé délce své rýhy. Líbal jí pysky a jí to vzrušovalo. Strach ustoupil někam do pozadí. Cítila, že vlhne a když poprvé zaznamenala dotyk jazyka na svém klitorisu, slabě zasténala a bezděky zaryla prsty do trávy. Muž ji lízal pomalu a pečlivě.
Její tělo se úplně poddalo počínání vetřelce, přijímala jeho laskání a odpovídala mu hlasitými vzdechy. Pocity, které právě prožívala, byly mnohem silnější než při jakémkoliv předešlém milování. A pak to přišlo, vlna orgasmu projela celým tělem. Vzápětí ucítila, jak do ní muž vstoupil. Klidně, nikam nespěchal a ona roztáhla nohy, neboť poznala, že jeho nástroj dosahuje úctyhodných parametrů. Kdysi dávno to zkoušela s vibrátorem o délce dvacet centimetrů, ale teď se jí zdálo, že v sobě má něco mnohem většího. Muž se v ní začal pohybovat a ona ho zcela automaticky obepjala nohama tak, že si je zkřížené položila na jeho bedra. Ruce nechala volně položené v trávě a vycházela vstříc mužovým strkům. On nikam nespěchal, zajížděl do ní vždy až po kořen, takže cítila na svém rozkroku i jeho šourek s varlaty. Za okamžik už v extázi křičela do tmy, plná masitého údu. Vstoupila do ráje, reálný svět kolem ní přestal existovat…. Probral jí až dopad teplého mužova semene na ňadra a břicho. Otevřela oči a chytla ho za ruku. Muž se lehce pousmál, zvedl se ze země a upravil si kalhoty. „Na shledanou slečno.“