Loni v létě jsem se svým kámošem Štefanem jel na pár dnů pod stan. Oba jsem měli čerstvý řidičský průkaz na malou motorku, tak jsme se dohodli, že pojedeme ke 100 km vzdálenému jezeru, někde si na břehu postavíme malý stan a bude nám fajn. V sobotu odpoledne jsme dojeli k jezeru a po chvilce hledání jsme našli i dobré místo na stanování. Z cesty a hlavně stavby stanu nám bylo pěkně horko a tak jsme se šli hned vykoupat. Protože široko daleko nebyl žádný turista ani jsem se svlékli z plavek, ale šli jsme se koupat nahatí. Ve vodě jsme na sebe cákali a pěkně jsme si ji užívali. Pak jsme chvilku plavali společně vedle sebe. Voda pěkně chladila a cítil jsem jak mi z proudu vody a jejího chladu můj ocas tuhne. Byl to příjemný pocit a když jsem si jej intenzivně uvědomoval, nedával jsem to na sobě nijak znát. Příjemný pocit, myšlenky na nahého Štefana a moje panictví mi způsobilo, že jsem cítil, že mám ocas tvrdý více než jenom od chladivé vody. Uvítal jsem, když se Štefan otočil, že poplave zpět na břeh, že už je unavený. Sám jsem plaval ještě asi pět minut, až moje vzrušení opadlo. Za malou chvilku jsem i já plaval zpět ke břehu. Na písčitém břehu jsem si vzal ručník a pomalu se utíral. Můj ocas byl zase měkký a poddajný a tak jsem si natáhl zase na sebe plavky. Štefana jsem nikde neviděl, tak jsem usoudil, že se buď šel projít nebo je ve stanu. Sebral jsem ručník a šel směrem k našemu stanu. Čím blíž jsem přicházel, tím víc jsem měl pocit, že slyším někoho zrychleně dýchat a k tomu se přidalo ještě občas tiché zašustění. To všechno se ozývalo z našeho stanu. Opatrně a potichu jsem šel blíž a podíval se dovnitř skrz nezapnutou celtu. Uvnitř ležel na spacím pytli Štefan celý nahý, jeho plavky ležely vedle a jeho ocas, který jsem odhadl nejméně na 20 cm, stál jako svíčka. Jednou rukou si Štefan tahal za bradavku a druhou si honil ocas po celé délce. Byl jsem zvědavý, zároveň vzrušený a současně jsem měl strach vejít do stanu. Konečně zvítězilo vzrušení a rozhodl jsem se vejít do stanu. Štefan si ihned přestal honit svůj ocas a zrudnul. Neříkal ale nic. Řekl jsem mu ať se nenechá rušit a klidně pokračuje, že pokud mu to nevadí se budu dívat. Lehl jsem si vedle Štefana na svůj spací pytel. Štefan pomalu sjížděl rukou od bradavek k ochlupení v podbřišku. Dlaní přejel po celé délce pořád stojícího ocasu, jednou rukou si tlačil na ocas až u kořene a druhou si otevřenou dlaní kroužil na rudé hlavě svého ocasu. Ocas se mu cukal a on tiše sténal po každé, když si dlaní přejížděl přes ústí štěrbinky. Byl jsem ukrutně vzrušený, můj ocas stál v plavkách a tlačil se ven. Řekl jsem Štefanovi, ať nepřestává, že mu pomůžu. Štefan byl tak vzrušený, že nebyl ani schopen mluvit. Jeho bradavku jsem jemně stisknul mezi zuby, lehce povytáhl a pak jsem ji pěkně tvrdou lízal jazykem a vší silou jsem sál. Štefan se celým tělem natočil k mé hlavě a jednou rukou mne pomalu tlačil hlavu směrem ke svému klínu. Nekladl jsem žádný odpor a lehce jsem políbil hlavu jeho ocasu, která trčela ze sevřené dlaně. Chvíli jsem ji takto olizoval a pak jsem sundal Štefanovu ruku z kolíku a zasunul jsem si jej do pusy co nejdále. Štefan slastně vzdychal a pohyboval zadkem v rytmu mého kouření. Za Štefan napnul nohy, začal vzdychat ještě rychleji a najednou zasténal „už budu“. Ještě jeden pohyb a první dávka semene vnikla do mé pusy, za ní následovala další a pak ještě několik slabých salev semene. Štefan si to asi už dlouho nedělal, protože jeho semeno bylo husté a nebylo ho zrovna málo. Ještě chvilku jsem cucal hlavu jeho ocasu, ale semeno jsem nepolykal, měl jsem ho stále v puse. Konečně jsem pustil jeho ocas z pusy, jednou rukou jsem jej ale dál držel. Štefan mne sledoval a byl zvědavý co hodlám udělat. Pomalu jsem přiblížil svoje rty k jeho a Štefana políbil. Štefan měl chvíli rty sevřené, ale po malé chvilce se poddal polibku, pootevřel své rty, můj jazyk našel jeho a okolo našich jazyků stékalo Štefanovo semeno do jeho pusy, které postupně polykal. Za chvíli jsem si stáhl také konečně plavky, protože můj kolík byl už tvrdý jako kámen a chtěl si také užít svoje, ale o tom až zase příště.