Teploměr stoupající nad třicet stupňů ve stínu vyhnal mnoho lidí z domova i zaměstnání. Všichni se pak sešli na březích rybníků a bazénů a zdrželi se tam do pozdního večera. Ani pak se lidem nechtělo do rozpáleného města, bezcílně se procházeli ve stínů stromů. Když slunce začalo zapadat a na krajinu se začala snášet dostatečná tma, aby právě pod těmi stromy nebylo mnoho vidět, přišla výzva. Lidé už posedávali kolem ohňů, když se na osamělé cestě z jednoho z těch tmavých koutů lesa, objevily dvě dívky. Byla to ideální oběť, přímo jako přinesená na zlatém podnosu, jen bylo třeba s ní náležitě naložit. Dvě dívky, čisté a přitom dotčené smítkem zakázaného ovoce. Byly oblečeny jen lehce, což odpovídalo teplotám, které nám daroval dnešní den a to jen vzbudilo touhu zabijáka. Jen bylo třeba využít, že ta nevinná stvoření netuší co se skrývá v temném lese a že neočekávají od dnešního dne již žádné překvapení. Zabiják využil své energie získané chtíčem a dosáhl čtyřnásobného zhmotnění. To by mělo stačit na zdárné a bezproblémové provedení útoku. Když dva killeři zastoupili dívkám cestu, ty byly překvapené, ale stále je ani nenapadlo, co je může potkat. Virgin Killer tak zjistil, že ta s polovičním tričkem a odhaleným bříškem se jmenuje Tereza, zatímco její kamarádka s elastickým tričkem, kopírujícím tělo pod ním, zastrčeným do příliš těsných džín s ustřiženými nohavicemi se jmenuje Klára. Nebylo pochyb, dneska dojde k naplnění poslání Virgin Killera. Dívky již však nechtěli dále pokračovat v rozhovoru a chtěli jít dál. Killer je samozřejmě nemohl pustit. „Netlačí tě kalhoty?“ zaútočil na Kláru, ta netušíc kam tato otázka míří, upřímně odpověděla, že trochu ano, neboť si ty kraťasy dělala ze tří let starých džín. „Tak si je sundej!“ pokračoval ve svém útoku killer J. Klára znejistěla, otočila se k Tereze v očích žádost o pomoc, „Tolik zas netlačí“ špitla. „Mám ti s tím pomoct?“ zakončil útok killer J a dříve než se Klára zmohla cokoliv udělat. Chytil ji jednou rukou kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Druhá ruka neomylně zamíříla k cíli. V očích Kláry se objevily první slzy. Tereza na nic nečekala a rozběhla se do lesa. Snad doufala, že se killer spokojí jen s Klárou, nebo že nebude schopen ji pronásledovat. V tom se však velmi zmýlila, dva dosud v záloze čekající killeři se vydali ji pronásledovat. Klára se mezi tím snažila vyprostit ze sevření. J ji musel držet oběma rukama. Pokusila se volat o pomoc, avšak nevyšla z ní skoro ani hláska. Než se nadechla k dalšímu pokusu, nasadil jí killer R roubík umotaný ze šátku. J Kláře skroutil ruce za záda a tlačil ji pryč od kempu, kam odběhl R Po chvíli se R vrátil. Přinesl silný provaz a nůž, kus uřízl a spotal jím ruce Kláry, ta už se nesnažila o marný odpor a šla tam kam ji J postrkoval. Ve tmě bylo slyšet oddychování Terezy, která ještě věřila, že killerovi uteče. Když se R, J a Klára přiblížili zavolal R na S a P a ti Terezu polapili. Každý ji držel za jednu ruku a tak když s ní předstoupili před J tak vypadala jako ukřižovaná. Snažila se však svým věznitelům vykroutit, ale ti ji jenom pevněji tiskli. Neuronila však ani slzu. „Máme ji uklidnit?“ zeptal se S „Jdeme!“ byla jedinná odpověď, které se mu dostalo od J Přešli pole na ostrůvek tvořený několika stromy. J položil Kláru na zem a svázel ji nohy u kotníků. Přejel ji rukou po stehni nahoru až na džíny, Klára se znovu rozplakala. Násilím ji roztáhl nohy, křečovitě je tiskla k sobě. J se zvednul a přidal se k ostatním, kteří obestoupili Terezu. „Svlékni se,“ vyzval ji R. „Máš-li vůbec co ukázat,“ na tuhle poznámku od S se kysele ušklíbla. „Tak dost, svlékni se, nejdřív sukni,“ přikázal J. Nereagovala, trucovitě se dívala J do očí. S si sundal pásek a pohrozil jím: „Máš deset sekund“. „Ne, mám lepší nápad,“ zastavil ho J. J odešel ke kraji pole, za chvíli se vrátil a sklonil se ke Kláře. Ta měla zalepené oči od slz. Obkročmo si na ní sedl a začal kreslit prstem čáru od krku mezi ňadry až na břicho. To se zvedalo a klesalo v rychlé frekvenci. Čáru zakončil zabotnutím prstu do klářina pupíka. To ji donutilo otevřít oči. „Alespoň uvidíme jaké jsou kamarádky,“ pohrozil směrem k Tereze, které se vytratil truc z tváře. Rozepnul Kláře pásek a sundal jej. Naznačil švih a pásek přistál na klářina ňadra, rozepnul kalhoty a šáhl po růžových kalhotkách. „Počkej, ať ji slyší,“ přerušil ho R a sundal Kláře roubík z úst. Ta se nadechla a začala prosit. „Prosím, pusťte nás, když jsme vám nic neudělaly.“ „O to tu právě jde, o vaši čistotu a nevinnost,“ s úšklebkem poznamenal J a jal se pokračovat v rozdělané práci. Stáhl džíny až ke kolenům. Klára ještě křečovitěji sevřela stehna k sobě. „Snaží se bránit, dobrá ať má šanci, rozvážeme jí ruce“, J zvedl Kláru za ramena a P ji rozpoutal. Avšak když ji J položil zpátky na zem, tak P ji ruce chytl a držel. „Ano tak to bude lepší!“ usmál se J a vrátil se k růžovým kalhotkám, které už začaly pomalu vlhnout. Jedním škubnutím jí je strhl. „Prosím, nechte mě,“ naposledy zaprosila Klára, „jsem ještě panna!“ Netušila jaké uspokojení tímto výrokem v Killerovi vzbudila. J se zvedl a Klára na chvíli zadoufala a poníženě se na něj usmála. Ten vzal bič uvázaný z kopřiv, které mu mezitím připravil S. Když dopadla první rána, kterou J směroval přesně mezi stehna, myslela Klára, že bolestí zešílí. Opustili ji poslední síly a stisk nohou polevil a rozevřela svůj klín, kam dopadaly další rány. Její řev byl až nelidský. Nebylo ji rozumět slova, ale bylo jasné, že prosí. „DOST!“ vyslyšela ji Tereza. J přerušil na chvíli výprask. „Tak začni“ vyzval J Terezu a znovu napřáhl. Tereza spustila sukni dříve než další rána dopadla do rozkroku Kláry. P ji pustil ruce a šel za S a R, kteří znovu obestoupili Terezu, která si právě zvedala tričko přes hlavu. „Zůstaň tak!“ zastavil pohyb Terezy S. Klára instinktivně položila své volné ruce do bolavého klína, J ukončil výprask a odhodil bič z kopřiv, jehož základ tvořil mladý proutek růže. Mezi tím S obepnul pas Terezy svým páskem a dovedl ji k nejbližšímu stromu. P ji ke stromu přivázal za ruce, které měla nad hlavou. Tereza stála připoutaná ke stromu, bez jediné známky protestu, kapitulovala. „Jseš taky panna?“ zjišťoval S a začal utahovat opasek. „Ano“ vydala ze sebe Tereza, která tu stála jen v kalhotkách a podprsence, s tričkem přetaženým přes hlavu. „To je dobře“, řekl S a strhl jí podprsenku a poškádlil bradavky, které prozrazovaly velké vzrušení. „Že se ti to líbí,“ strhl i kalhotky. Její klín byl připraven. S ji pohladil po stehnech a jemně zatlačil a Tereze klín rozevřela. „Tak řekni, že se ti to líbí“ a pronikl do ní. Vyjekla a začala plakat, její klín plakal také, ale červenou krví. Klára přestala plakat a hladila si bolavé místo. J ji rozvázal nohy a klouzal rukama po nohou nahoru. Přešel přes stažené džíny a začal ji laskat na poraněných místech. Byla natolik rozrušená, že rozevřela klín a J přestal s laskáním a pronikl do ní. Ozval se tak poslední výkřik této noci a podruhé tekla krev symbolizující život. Klára usnula. Stejně tak spoutaná Tereza. Když druhý den vyšlo slunce a ozářilo ten ostrůvek stromů uprostřed pole, spaly tam dvě mladé ženy, které měly za sebou největší noc svého života, na kterou určitě nezapomenou. Jedna ležela pod stromem a rukou se hladila ve zkrvaveném rozkroku. Druhá byla připoutaná ke stromu a na jejích stehnech byla nakreslena červená čára života.