V noci mě probudila hrozná bolest. Manžel mi přišel sundat z bradavek šroubovací svorky. Bolestí jsem se počůrala. On udělal co chtěl a zase odešel a nechal mě napospas nekonečné noci. Ráno byla sobota – volný den. Manžel přišel brzy. Sdělil mi , že čekáme návštěvu a že se musím připravit, abych se předvedla hostům. Těšila jsem se, že se mi podaří někomu říci, co jsem tu prožila a pomůže mi s vysvobozením. Manžel mě odvázal z kola a opět následovala hygiena, krmení atd. Pak mi oblékl velmi těsný korzet pod prsa až ke kolenům, samozřejmě nezbytné robertky jsem dostala také. Korzet utáhl tak, že jsem opět ztrácela dech, ale byla jsem kus, štáhlá a vzpřímená, ve vysokých šněrovacích botách, s roubíkem a maskou s otvorem na oči a nos a krčním korzetem, který činil můj krk labutím.Na prsa jsem dostala podprsenku z kůže, ze které koukaly bradavky, ještě rudé a poničené po předešlé noci, na ty jsem dostala celkem milosrdné svorky se zvonečky. Proboha komu mě chce takhle předvádět, leda stejným úchylům, jako je on. Ti mi sotva pomohou. Ruce mi vzadu sešněroval do koženého rukávu, pěkně lokty až k sobě, abych pěkně vystrčila kozy a konec rukávu připnul k dolnímu konci korzetu. Z dálky jsem ulyšela zvonek. Odvedl mě v tomhle mučícím ustrojení do obývacího pokoje a za kotníky přikurtoval k háhům v podlaze, tak, že jsem mohla jenom stát, neschopna pohybu a slova.Přišli dva manželské páry středního věku. ˇObě ženy byly hodně stažené korzetem, ale jinak nádhrně ustrojené, samý šperk a pánové byli v oblecích. Pozdravili s s mým mužem. Sedli si k připravenému občerstvení a začali hodnotit mě. Mluvili o mě jako o věci. Chválili mého muže za pokrok jaký se mnou udělal, mě alespon politovali, že jsem musela hodně trpět, když se mnou za tak krátký čas udělal takovou změnu. Vůbec jsem se nepokoušela o najaký náznak snahy volání o pomoc…stejně bych se ho nedočkala, jen mi z té beznadějné situace začali z očí kapat veliké slzy…….