Čestmír pokračoval ve své onanii. Sestra už byla dávno převlečená, takže se k ní musel vracet v myšlenkách. Vzpomínal na to, jak zahlédl ten skelný a chtivý pohled… A pak taky, že slyšel slabé mlaskání, když si starší sestřika zajížděla prstíky do kundy. To mlaskání už někde předtím slyšel… No jistě! Za sebou ve třídě, u Barči, a ve sprchách naproti!A bYlA tO v ObOu PřÍpAdEcH BaRčA? ptal se mladý Trnka sebe sama. JaK mŮžU vĚdĚt, Že To NeByLa NěJaKá JiNá HoLkA?
Potom to však nechal plavat a soustředil se na své vzpomínky ohledně sestry. Jak se oddávala svému uspokojení. Jak z ní vytryskala ta lepkavá tekutina… Pro třináctiletého teenagera bylo důležité už jenom to, že velmi zábavným a vzrušujícím způsobem špicloval sestru. To bylo něco… Na chvilku otevřel oči a oslnilo ho jasné bliknutí kamene, který ráno našel.
Mladík se na něj zadíval a všiml si, že je v něm něco, co tam dříve nebylo… Podivná díra připomínající –
SeStŘiNa PíČa! vzdychl Čestmír v duchu.
Ani se nerozmýšlel nad tím, že je to kámen a může mu ho ošklivě pořezat… Zajel dovnitř jako po másle a cítil, jak se dírka roztahuje a je teplá a jemná jako nějaký masitý tunýlek. Jemně a tiše zavzdychal. Tak, aby to neslyšela sestra obědvající ve vedlejším pokoji. Pak ucítil, jak mu ho kámen začal podivným způsobem ždímat. Tohle Trnka nemohl dlouho vydržet, byla to síla! Přirážel víc a víc a kámen místo blikání permanentně modře svítil, jen chvílemi střídal světlý a tmavý odstín modři.
„Jóóó!“ zašeptal chlapec. „Už… už se k tomu blížím! Už je to TADY!“ stiskl zuby a vysemenil se do uzavřeného prostoru v kameni.
Meteorit – nebo co to bylo – se začal zvětšovat a puberťák, který v něm stále vězel svým přirozením, se zmenšoval. Nakonec ho dírka vcucla!
Kolem Trnky pluly spermie; jeho vlastní spermie! A každá z nich držela v něčem podobném ústům kytku. A ty začaly mluvit:
„Svým spermatem si nás probudil k životu! Konečně někdo… za to se ti musíme odměnit mladíku! Ale abychom si byli jisty, že jsi to byl ty, kdo se do našeho domova vystříkal… musíš se udělat ještě jednou!“ Čestmír už byl na konci svých sil. Při šmírování sestry se udělal jednou, pak z něj kámen vyždímal druhou dávku, a teď by po něm někdo chtěl ještě třetí.
„Pomůžeme ti!“ vykřikly rostliny, jako kdyby mu četli myšlenky.
Spermie se za pomoci bičíku dostali blíž a přiložily kytky na zvadlý ocas. Kytky se začaly ovíjet a mačkat penis. Pak dokonce začaly ohonem pohybovat – stahovaly předkožku dolů, a pak zase vytahovaly nahoru. Tohle bylo tak vzrušující a perverzně divné, že se Čestmír málem okamžitě udělal.
Když mu jedna z rostlin začla hníst varlata, začal dokonce přirážet a hlasitě skučet. Možná to bylo slabé slovo a bylo by lepší říci řvát slastí.
„Hoňte mi ho! Dělejte!“ zamumlal a vší silou přirážel na stonky rostlin. Ty vycítili, že se blíží orgasmus a ještě více se stáhly a zrychlovaly tempo své „práce“. A mladík přirážek víc a víc… Tohle se mu strašně líbilo.
Až Se VrÁtIm dOm – JeStLi Se VrAtIm – tAk Si ToHlE mUsIm S mÁmInEjMa kYtKaMa ZoPaKoVaT, napadlo Česmíra.
A pak to přišlo. Obří výstřik, šíleně křečovitý orgasmus… spermie s kytkami od puberťáka raději „odpluly“, protože ten se začal na zemi svíjet v křečích.
„Tak… tak… tohle si… musim,“ snažil se Trnka pořádně nadechnout, „někdy… zopakovat! To bylo prostě… SUPER!!!“
„Je to on,“ ozvalo se z hlubin kamene, který byl i zevnitř celý modrý. „Můžeme mu předat dárek…“
„Pamatuj,“ ozvala se jedna z květin. „Tyhle dvě květiny ti přinesou mnoho uspokojení, ale nepoužívej je tak, jak jsme tě právě vyprázdnily my! Mají úplně jiný účel. A taky krásně voní. Zalévej je dvakrát denně a během dvaceti čtyř hodin ti vyrostou. Ale protože nejsi dospělí, jak jsme z tebe vycítili, dostaneš kytku krátkodobého zestárnutí nebo krátkodobého změnění na otce a kytku létání, tu druhou spíše k pobavení. Teď se vrať do svého světa!“ poslední větu mu řekly všechny květiny a Čestmír začal mizet.
Pak ale jaksi cítil, že je něco špatně… zvětšoval se příliš rychle! Klacek se mu zasekl na špatném místě a kamenná kunda, která se v posledním okamžiku vytvarovala podle křivek jeho stojícího ptáka (který už zase poslušně držel, jako kdyby se to v tom kameni neodehrálo), a tak se nyní ošklivě pořezal, když se mu vrátil do správné velikosti. Ještě horší bylo vyndat ho z opět malého kamene.
„Aůůůů!“ zaječel a rychle se oblékl, aby ho sestra nenašla takhle – nahého.
„Ty seš doma…?“ divila se Zuzana. Pak si všimla jeho bolestného výrazu. „Co je, brácha?!“
„Já… rychle za doktorkou!“ vyhrkl Čestmír zbrkle a rozeběhl se z bytu ven. Sestra upalovala za ním a všimla si, jak si bolestivě svírá okolí podbříšku.
„Cos pro Boha vyváděl při tom běhu?“ zeptala se ho osmnáctiletá Zuzka. „Sis pořezal břicho, když jsi lezl dom voknem, co?“
„Tak nějak,“ vypískl chlapec a stiskl zvonek doktorčiny ordinace.
Za chvíli jim asi sedmadvacetiletá žena s pevným zadečkem a krásnými prsy akorát do rukou přišla otevřít – doktorka.