Rubrika: Bizardnosti

Ale jak tohle vlastně všechno začalo? Už jako malá holčička sem si uvědomovala, že jsem jiná, než moje kamarádky. Dělala jsem věci, o kterých se mým kamarádkám v jejich věku ani nezdálo. Kundičku jsem si honila skoro pořád a hlavně všude. Nedělalo mi problém to dělat třeba v hodině, v parku, nebo před rodiči. Tohle ale není vše. Většina dětí se výprasků od rodičů bojí, nebo přinejmenším jim rozhodně nejsou příjemné. Já ne! Někdy jsem zlobila schválně, abych dostala na holou. Pokračování textu Zasloužím si to

Ležím na na posteli, přesně v té pozici v jaké jsi mi přikázal. Na zádech s pokrčenýma a do široka rozevřenýma nohama. Přes oči mám uvázaný šátek, jinak jsem úplně nahá. Do tvého příchodu si musím rozehřívat kundičku. Vyvrcholení jsi však výslovně zakázal. Ještě před tím jsem měla zapálit na nočním stolku dvě svíčky, nachystat kolíčky, provazy, důtky. Jsem nervozní, dveře jsem nesměla zamknout. Kdokoliv může přijít. Čas se strašně vleče. Nemůžu se dočkat tebe, svého Pána. Dychtivě toužím po tvých dotecích, po tvém vlhkém a mrštném jazyku, po velkém ztopořeném penisu. Zatím cítím tvou přítomnost jen ve své fantazii. Pokračování textu Místo večeře

Jmenuju se Sandra je mi 17 let jsem menší štíhle postavy s hnedky vlasy a už od
mala sem byla submisivní. Už od základní školy se mi líbila jedna holčina byla o
dva roky starší než já a jmenovala se Markéta. Ona byla vyšší byla moc krásna a
byla dominantní. Mela bych jí víc popsat měřila 185 centimetru a mela prsa
čtyřky a kudrnaté černé vlasy. Pokračování textu Kámoška

Na toto setkání jsem čekal celé dlouhé měsíce.Měla se stát mojí paní,co mi bude poroučet,trestat mě,týrat…sám nevím a nemám ani tolik fantazie abych si dokázal představit,co si na mě vymyslí.Stačí k tomu odpověď na inzerát.

Zazvonil jsem u ní,netuše,co mě v první chvíli čeká.Nikdy jsem ještě neokusil nadvládu dominantní ženy.Přišla mi otevřít asi 30-letá žena,oblečená v dlouhém triku a bílých elastických teplákách.Měla černé havraní vlasy nakrátko ostříhané a hezký obličej.Byla o něco vyšší,než já a plnější postavy.:prohlížela si mne hnědýma očima. Pokračování textu Paní

Osmnáctiletému Martinovi přišel jednoho dne doporučený dopis od armády.V tom roce co mu to přišlo existovala ještě povinná vojenská služba.Martin otevřel dopis a v něm bylo jasně uvedeno,že je odveden na vojnu.Proti tomuto rozhodnutí se už nedalo nic dělat.Martin byl asi 178 cm vysoký,štíhlý,měl hnědé vlasy a hnědé oči.Martin nebyl žádný rváč ani kluk od rány,a tak se vojny hrozně bál,protože se o ní ledacos povídalo. Pokračování textu Krutá šikana

Byl jsem nahý a spoutaný a ten kopanec rozhodně nebyl decentní. A ta voda rozhodně nebyla vlažná. Stála nade mnou a tvářila se hrozivě. Ačkoliv zároveň to vypadalo, jakože jí to i kapičku mrzí, že musí být tak zlá. Měla na sobě přiléhavé tričko bez podprsenky, velmi těsné kraťásky sotva do půlky zadečku a na těch svých dokonalých nožkách měla jen žabky. Pokračování textu Ponížení

Milda měl za sebou perný pracovní týden a navíc byl v pátek s přáteli hrát bowling. Ten se ovšem protáhl do časných ranních hodin a určitě to nebylo sportovním elánem, ale mohla za to tequila, překotně objednávaná a také konzumovaná jak jím, tak i jeho kumpány. Celou sobotu tím pádem prolenošil na gauči u televize, místy pospávaje a místy tupě zírajíce na obrazovku. Těšil, že v pondělí odjede do Olivence, kde se setká se svou přítelkyní a zároveň Paní a neustále přemýšlel, co si něj Madam přichystá tentokrát. Pokračování textu Perný pracovní den

Dost mě zarazilo to slůvko zatím ‘‘snad nebude chtít, abych se předváděla i před někým cizím´´říkala sem si v duchu a zase sem při tancovala k ní a řekla sem jí ‘‘má paní prosím mě už bolí nohy mohla bych si sednou prosím´´. Dost rozesmátě se na mě podívala a řekla ‘‘tak holčičku už bole jí nohy jo tak to ne ještě budeš tancovat dokut toho nebudu mít sama dost a sama ti nedovolím si sednout´´. Po dalších třech písničkách, která každá trvala kolem sedmi minut mě nechala si sednout a přišla ke mě a řekla mi „tak pojď feno půjdeme domu“ vstaly sme a rozloučily sme se jejíma kámoškama a odešly sme akorát venku bylo už dost zima a já mela jen ti lehké šatičky a dost sem se klepala zimou. Pokračování textu Papa

Jméno není důležité, říkejme jí ale Anna. Čas není důležitý, ale místo důležité je. To místo. Temné sklepení, které je osvětlené pěti svíčkami. Vypadá přesně jako staré hladomorny na hradech, ale při pozornějším pohledu jde vidět, že cihly ve stěnách jsou jen tapety, a člověk si uvědomí, že zde není žádný mučící přístroj. Jen těch pět podstavců s bílými svíčkami. Žádné další neživé objekty. Pokračování textu Anna

Holky mě odvlekly do vedlejší místnosti, zavěsily mi ruce za kladku u stropu, a vytáhly mi je nahoru. Zůstal jsem viset v úplně bezmocné poloze, pouze špičkami baletek jsem se dotýkal země. Pochopil jsem, že jakýkoli odpor je marný. Co bude sakra dál? Co si to ty ženské myslí? Jak dlouho mě tu chtějí držet? Na druhou stranu jsem si musel přiznat, že jsem prožil něco, po čem jsem už dlouho skrytě toužil. Prožité události jako by spustily nějakou zábranu co jsem v sobě měl. Snad jsem byl i zvědav co na mě teď připravily. Ale ponygirl? To jsem si nedovedl představit, a jak mě chtějí donutit závodit? Pokračování textu Chtělo se mi křičet