Rubrika: Klasika

Oka síťovaných punčoch mi kloužou po hladce oholených nohou, miluji ten pocit který mi dodnes nezevšedněl. Pocit kdy v předklonu vidím přes svoje malé hrbolky prsou nohy které se pokrývají širokými oky punčoch které opatrně natahuji výš a výš po stehnech až dosáhnou podvazků, které je pevně zajistí na svém místě. Nohy vklouznou do sandálků s extrémně vysokým podpatkem a opět si chvíli vychutnám pocit pevně napnutých lýtkových svalů. Kruci v kolik že to má přijít? V návalu přípravy na prvního hosta v mém malém privátu jsem úplně zapomněla v kolik to bylo přesně hodin. Rychle otevírám noťas a na stránkách seznamky Rande hledám svůj profil.

Pokračování textu Zadarmo Ne!

Pohodlně se usazuji do židle ve své oblíbené kavárničce. I přes deštivé počasí které venku vládne, mám skvělou náladu. Moje žena Jolana…
„Dobrý den pane, budete si přát?“, vytrhává mě z myšlenek obsluha. Aha, je tady nová a neví co mi má dát. Objednávám si tedy dvojku svého oblíbeného ryzlinku vlašského, a když odchází závistivě sleduji její chůzi na vysokých podpatcích, krátkou sukni, a bílou halenku, která víc odhaluje, než zakrývá. Pokračování textu Saténové kalhotky

Stalo se to jednoho dne, když jsem se vracel z práce domů. Nasedl jsem do místní autobusové linky a měl jsem být za necelou hodinku doma. Autobus byl jako obyčejně docela narvaný a já měl tentokrát štěstí, že si vedle mě sedla dívčina z místního gymnázia. Bylo jí osmnáct a byla pěkná. Tedy alespoň pro mě. Její dlouhé rezavé vlasy a pihy z ní dělaly velice zajímavou dívku. Postavu měla přímo ideální. Jak jinak v takovém věku. Zadeček krásný a pevný. Prsa nebyla ani velká, ale ani malá. Prostě ideální. Pokračování textu Kočenka

Můj příběh se stal v noci ze soboty na neděli. V sobotu po fotbale, jak už bývá zvykem, chodíme do hospody, aby jsme zapili fotbalové utkání. A je úplně jedno zda prohrajeme nebo vyhrajeme. Byl horký večer, takže jsme seděli venku s kamarády na zahrádce před hospodou a piva do nás docela taky dost padala. Po deváté hodině večer přijela před hospodu kamarádka Bára, sama bez manžela a bez dětí. Sedla si vedle mě, a tak jsme kecali o všem možném. S ní se vždycky dobře povídá. Dozvěděl jsem se, že prý jede z nějakého sezení s kamarádkami v Praze. Pokračování textu Noční sex

Když jsem se oženil, nastěhoval jsem se k manželce. V domku na vesnici jsme bydleli já, moje žena a její sestra, tenkrát patnáctiletá. Tchána jsme neměli, zemřel tři roky před svatbou. Samozřejmě byla tchýně ráda, že je v domě mužská ruka. Práce na domě i v okolí bylo dost. Tenkrát jsem pracoval na tři směny, tchýně na dvě, švagrová byla první rok na gymnáziu a moje žena je učitelka. Se ženou jsme zabrali na bydlení obývací pokoj, který byl propojen dveřmi do ložnice tchýně a švagrové. Tyto dveře byly stále nepoužívané, ale naše milostné hekání tyto dveře nezadržely. Jak na vesnici bývá zvykem, všichni jsme se koupali jeden den, a to po sobě. Pokračování textu Taková normální rodinka

Je teprve pondělí a já si už pěkně dlouho nezašukal a asi ještě dlouho nezašukám. Pěkná nuda a já přemýšlím, kde sehnat nějakou tu kost, co by se dala projet, když v tom zazvoní telefon. A je to tady, výjezd do malého baru, kde se pokazil automat. No aspoň mi to rychleji uteče. Jen doufám, že tam bude opět ta hezká číšnice, co se mnou minule flirtovala. No jasně, je tady, ona je to dokonce paní majitelka. Pokračování textu Chtěl bych si zašukat

Všechno to začalo jako docela normální, snad trochu nudný večer v hospodě. Byl pátek a já vyrazil s Lennartem na pár piv. Rozhodně jsme se nechtěli zdržet zbytečně dlouho. Jenže, jak se říká, člověk míní, hospoda mění. Lennart tam totiž potkal jednu svou známou Eriku, o níž mi řekl, že pracuje jako trenérka. Musím ještě prozradit, že co se týká balení koček, Lennart patří nejspíš k absolutní špičce. Má velmi slušně propracované tělo, zároveň má i hezký obličej a navíc k tomu všemu se obstojně vyzná v příslušné konverzaci. Nejspíš by si nabalil střečkující krávu, pokud by ovšem chtěl. Erika taky ovšem patřila, co se vizáže týče, do první ligy. Pokračování textu Jako neviňátko

Jezírko vypadalo liduprázně a já běžela za Petrem ke břehu. Shazovala ze sebe šaty a bylo to lákavé, že i já stáhla přez hlavu tryčko, shodila sukni a jen v kalhotkách vběhla za ním do vody. Nahý mě pak odnes na břech, chvíli mě líbal a hladil, a když mi stahoval kalhotky, sama jsem se nadzvedla. Sedumnáctiletá holka se lehce poddá lásce. Přitiskl se ke mě, vmáčkl se mezi mé hohy a když do mě vnikl, bylo mi tak krásně že jsem ho objala rukama a vzepjala se proti jeho tělu. Božinku hladil mé pevné prsy a bušil do mého lůna, až jsem se zalykala. Nahle jsem spatřila v trávě pohyb, pak oči, které nás pozorovaly. Pokračování textu Zbavená ostychu

Nastoupíte-li do rychlíku v nočních hodinách s vidinou dojezdu do cíle teprve dopoledne příštího dne a na víc nemáte lehátkové lůžko, zůstane vám jediná perspektiva. Sedět v kupé, koukat do tmy a na světla podél trati. Mnozí nedokážou ve vlaku spát a já patřím mezi ně. Když po hodině jízdy přistoupil do kupé sympatický černovlasý chlapík, snažil jsem se s ním navázat rozhovor. Za chvíli se rozpovídal. „Je mi dvacet šest roků a před dvěma roky jsem ukončil vejšku a promoval na inženýra,“ vyprávěl mladý muž, budu mu říkat Honza. “ Pokračování textu Gigolo

Malé, zaneřáděné bistro se mohlo nacházet na kterémkoliv z předměstí či ghett jakéhokoli města. Vzduch byl prosycen těžkým pachem nečistoty a cigaretovým dýmem, z naplno puštěného rádia řvali Beastie Boys, že o svoje právo na party musíš bojovat, a zdi byly postříkané sprejovými malbami a nápisy, z nichž jste se například mohli dovědět taková závažná sdělení, jako že: „Public Enemy jsou jedničky.“ Kromě úzkého, oprýskaného barového pultu a šesti židliček u něj se toho v místnosti mnoho najít nedalo. Stará lednička a mrazící box hučely v rohu, vystavené láhve a plechovky se blyštěly před prasklou skleněnou stěnou, zplihlý závěs překrýval vstup do vnější části se stolky, v pozdním čase prázdné a uzavřené. Pokračování textu Prokrvený penis