Rubrika: Klasika

Když mi bylo 15, tak jsem byl pořád nadržený. Měl jsem už sice asi dva nebo tři noční výrony semene, ale ty mi k uklidnění zdaleka nestačily, a tak jsem skoro při každé cestě autobusem poznal, co je to za pérovstavák. Radši jsem si pak v něm nesedal, abych si pak nemusel vepředu držet tašku. Neuměl jsem se, ale ještě tehdy dorazit rukou, a tak jsem si místo toho opakoval cviky z rozcvičky, jenomže nahý. Když jsem byl doma sám, svlékl jsem se a opakoval si to, co mi dávalo nejvíc zabrat při rozcvičkách: skipping, lifting, zakopávání, a pak dřepy, kliky a sklapovačky. Pokračování textu Holčičí show

Jmenuji se totiž Ludmila, jsem onoho neurčitého ženského věku mezi třiceti a padesáti, typem plnoštíhlá, vpředu nahoře více vyvinutější, černovláska. A také majitelka reality, tedy chaty u jednoho rybníka v Pošumaví.
Jak jsem se dostala já, obyčejná účetní, k hudbě, když ze školy si sotva pamatuji cé-dé-é-ef a hraji tak jedině muži doma na nervy? To chatku vedle nás zakoupil od postarších majitelů nový soused. No a k němu začal jezdit jeho kamarád, takto výkonný hudebník, dokonce profesor z oboru vážné hudby. Více o něm, zdatném a pěkném šedesátníkovi, neřeknu, abych něco hloupě neprozradila. Pokračování textu Zadudaly dudy

Tak jako každý rok, tak i loni jsem řešil otázku, kam na dovolenou. Snažím se poznat co nejvíc různých koutů Evropy. Byl jsem u Černého moře, koupal se na Jadranu, podíval se do Alp, navštívil Itálii, poznával krásy severského léta ve Švédsku a dokonce se dostal i do polárních končin okolo Murmanska. Snad pro tu cestománii jsem se nestačil oženit. V celibátu ovšem nežiji. Sem tam mám příležitostnou známost na jednu dvě noci, abych se zbavil přebytečných zásob semínka a neškrobil k ránu pyžamo, ale do manželského chomoutu nijak nechvátám. Víc mě lákají dálky a cizí země. Tentokrát padla volba na Rumunsko, týdenní přechod Karpat. Stany a jídlo s sebou, celá trasa vede mimo civilizaci. To mi vyhovuje. Pokračování textu Poučná dovolená

Dnes jsem to já, která pořádá pižamkovou párty a to v krásném, rozlehlém domě na pobřeží, orientovaném na západ. Každý večer se jeho prostorné terasy zalijí oranžovými odstíny zapadajícího slunce, odrážející se od mořské hladiny. Na dnešní slavnost již je vše připraveno. Sloužící zabodali do měkkého zeleného trávníku vysoké bambusové pochodně a mají přikázáno rozžehnout je v okamžiku, kdy bránou vejdou první hosté. Jsem klidná, vše je v naprostém pořádku a očekávám své pozvané, oděna do hedvábné košilky odstínu slonové kosti. Pokračování textu Chutná sladce a slaně zároveň

Přiopile se usmál. „Ale, kočičko.“ „Neříkej mi tak“ zasyčela. „Dobře“ začal znova „vždyť víš… “ .. troška ticha… „Jsi asi opravdu tupý… jak jinak ti mám říct… jak ti mám vysvětlit cizí lži…“ sklouzla podél křesla na koberec „… když nechceš rozumět.“ A rukou pohladila už dávno ne mohutné stehno nemocného člověka. „Nikdy jsem neměla potřebu… jít za jiným… a když jsi onemocněl… těšila jsem se na Tebe, i tvé tělo co na tom, že pocuchané. A teď jsem tady, tak mne neodmítej!“ skoro vykřikla. Neodpovídal. Kdysi žádostivý, chtivý a překotný dnes mlčel. Sklonila hlavu a opřela se o klín. Prsty lehounce bloudila po křivkách teď hubeného těla. Pokračování textu Broskvový zadeček

Měl jsem právě po druhém ročníku fakulty, když mi moje spolužačka a má tajná láska zároveň nabídla, jestli nechci jet jako instruktor na čtrnáctidenní tábor. Neměl jsem na prázdniny žádný plán a proto jsem uvítal možnost si trochu přivydělat i někam se podívat, bez tak bych se jen flákal u koupaliště nebo v místní hospůdce.

Jeden z důvodů, proč jsem jel, byla i má spolužačka Klára. Od první chvíle jsem, když jsem ji na první přednášce uviděl, obdivoval jsem její aerobicem vypracované tělo i vlnité blond vlasy, se kterými si tak něžně pohrávala. Kolikrát jsem se ji po škole snažil někam pozvat, jenže ona patřila mezi ty zodpovědné studentky, co po škole jedou hned domů a studentský život jim nic neříká. Tohle tedy byla příležitost, kterou jsem musel uchopit, jak se říká za pačesy a během letního tábora tu slušnou studentku trochu “zkazit“. Jenže věci se ubíraly trochu jiným směrem. Pokračování textu Zážitky z letního tábora

Bylo horké léto a jako většina lidí i my jsme si večer vyšli do ulic. Spousta zahrádek lákala k tomu povečeřet venku nebo jen tak sedět a klábosit. Neodolali jsme ani my, vlastně si už ani nepamatuji co jsem jedli a i když to určitě nebylo špatné, všechno přebila cesta domů.
Ještě jsme se chvíli jen tak procházeli rušnými ulicemi pozorovali to lidské hemžení. Na nebi se objevil měsíc doprovázený tisíci světly ze vzdálených hvězd, z kamenných chodníků a starých domů, přes den rozpalovaných horkým sluncem, sálalo příjemné teplo. A tak bylo možné obdivovat nejen krásu staletých budov, ale stejně tak i krásu ženských těl skrytých většinou jen do triček, kraťasů a nebo letních šatů. A často to byly velmi odvážné modely, připomínající spíše plavky než skutečné oblečení. Pokračování textu Jsi moje divoška ..

Spálenina na ruce mne dost potrápila. Při převazu jsem musel pořádně zatnout zuby, abych se náhodou neshodil. Mlčky jsem se díval na štíhlé prsty s pečlivě zastřiženými nehty, jež přikládaly na spáleninu chladivý obvaz a zdálo se mi, že se snaží postupovat tak, abych to cítil co nejméně. Konečně to bylo za mnou. Vděčně jsem se podíval do moudrých ošetřovatelčiných očí a vycítil v nich pochopení pro moje potíže. Čímsi mne zaujala. Při odchodu z ošetřovny se naše oči střetly. Domníval jsem se, že v nich byl jakýsi nejasný příslib. Pokračování textu Jakpak se Ti to líbilo?

Lukáš byl šestnáctiletý chlapec, který žil se svými rodiči v malém městečku. Byl chytrý a po ukončení základní školy se chystal navštěvovat místní gymnázium. Rodiče s ním neměli nejmenší problémy. Byl slušný, chodil oblečený tak, jak si přáli a stejně se i choval. Nebyl nijak sebevědomý, držel se spíše zpátky, a proto neměl ani zkušenosti s dívkami. Ty se o něj ale rozhodně zajímaly. Byl na svůj věk poměrně vysoký, a přestože příliš nesportoval, měl i dobrou postavu. Každého na tomto blonďákovi upoutaly jeho modré oči a naivní výraz v obličeji. Pokračování textu Panic a panna

Celý večer jsem se v hospodě nudil, až do té chvíle, než si k mému stolu přisedla ona. Slovo dalo slovo a po chvíli jsem zjistil, že Kamila, jak se nová přítelkyně jmenovala, je pěkná ženská a dá se s ní docela normálně mluvit. A tak jsme se domluvili, že by večer nemusel ještě končit a jeho pokračováni by mohlo být u mne doma. Sedli jsme si k videu, ale více mne zajímala ona. Začal jsem se jí dotýkat na různých místech a sledoval její reakce na moje počínání. Jednou rukou jsem ji hladil po stehnu a druhou se snažil proniknout pod svetr až na její kozy. Náhlé se Kamila změnila. Pokračování textu Něco tvrdýho v sobě