S Pavlem se známe už školky. Už od tý doby, co jsme se potkali, jsme byli nejlepší kamarádi. Teď spolu chodíme do devátý třídy, ale to, co se stalo jednoho dne, tak na to nikdy nezapomenu.
Byl pátek a venku příšerné vedro. Ve škole jsme měli jen šest hodin a pak jsme mohli domů. S Pavlem jsme byli už dřív domluvený, že k němu dnes půjdu. Jak skončila škola, tak jsme vyrazili. Cestou jsme si povídali o tom, že je víkend, co budeme dělat a tak. Když jsme dorazili k němu, odložili jsme tašky do kouta a šli pařit na Pavlův komp. Po nějaké době hraní Pavla napadlo: „Ty hele, koukals někdy na péčko?“