Před několika lety jsem se rozhodl, že si dálkově dodělám maturitu. Vybral jsem si školu v Brně, která tuto možnost nabízela, přednášky se konaly jednou týdně, což se dalo skloubit s náročnou prací, kterou jsem tehdy vykonával.
V září jsem tedy ve svých devatenácti letech opět zasedl do školní lavice, rozhlížel jsem se po třídě a navazoval kontakt s novými spolužáky, vzhledem k tomu, že šlo o technicky zaměřený obor, tam nebyly žádné ženy, ale jen kluci a muži, věkově mi často mohli dělat tátu.
Seděl jsem sám v první lavici, když v tom přišla nedlouho před začátkem první hodiny naše jediná spolužačka a jelikož jsem zatím seděl sám, zeptala se mne, mám li vedle sebe volno. Přisedla si, hodina začala, profesor nás uváděl do splánu studia a já pokukoval po svojí sousedce v lavici, která se mi představila jako Hanka. Vypadala velmi mladě, krásné blond vlasy, modré studánkové oči, tak trošku typ herečky Mag Ryan. O přestávce jsem se s ní začal bavit a ke svému údivu zjistil, že je, vdaná a má pětiletou dceru, což u pětadvacetileté ženy není v dnešní době právě běžné. Říkala, že nedávno ukončila mateřskou, pracuje v jedné firmě v Blansku na částečný úvazek a byla donucena dodělat si maturitu stejně jako já.
Jak první rok běžel, kolektiv se stmeloval a bylo jasné, že ve třídě plné chlapů Hanka nemohla uniknout různým narážkám a poznámkám, na svoji ženskost a krásu, přijímala je však velmi vtipně a inteligentně dokázala narážky vtipkujících spolužáků vetovat. Věděl jsem, že je vdaná, respektoval jsem to a snažil se k ní chovat přiměřeně, ale nebylo snadné nedat ji najevo, že je atraktivní ženská. Já sám byl v té době mladík, o kterém by se dalo říci, že žil jen pro práci a školu, neměl jsem moc času honit se za sukněmi, či vymetat tancovačky. I když jsem s učením těžce zápolil, na pondělky, kdy byla škola, jsem se vždycky těšil. Nepřipouštěl jsem si, že je to díky Hance a faktu, že ji opět uvidím. Možnosti vídat se mimo školu nebyly, bydlela v jedné vesnici u Blanska, do školy dojížděla s několika přestupy MHD a po škole ji brával manžel, nebo tchán autem.
Uplynuly dva roky školy a můj vztah s Hankou se stal velmi přátelským, věděli jsme díky povídání o přestávkách jeden o druhém opravdu dost. Hanka o mě, že jsem sám, mám náročnou prácí, při které doháním maturitu, občas jsem od ní opisoval, když jsem se nestihl připravit… a já o ní, jakou má rodinu, že manžel pracuje u dopravní firmy, jezdí s kamionem, chtěla by ještě další dítě, ale až tak za tři roky po škole.
Jednou nám zcela nečekaně odpadla matematika, díky onemocnění profesorky a Hanka si posteskla, že tam bude muset čekat, protože odvoz má domluvený až po škole, což znamenalo prakticky pět hodin. Měl jsem s sebou firemní auto a nabídl ji, že ji odvezu domů. Chvíli se zdráhala, věděla, že bydlím úplně opačným směrem od Brna, bylo to k nim dobrých padesát kilometrů, ale nakonec jsem ji přesvědčil.
Nasedli jsme a vyrazili, Hanka se mi neustále omlouvala, že mám kvůli ní starost, ale já odpověděl, že jsem volný z práce a nikam nespěchám, ona měla manžela na cestách, dcerku u babičky a po chvíli navrhla, že pokud mám čas, mohli bychom se zastavit na jejich chatě, která je po cestě. Byl duben, ten den již poměrně horko a tak se chtěla podívat, jak jim chata přečkala zimu: „ale jen, pokud by tě to neobtěžovalo“, to je pro mne maličkost, rád se tam s tebou zastavím. Hanka na sobě ten den měla bílý, lehce průsvitný kostýmek s krátkou sukní nad kolena, který evokoval krásu jejího těla. Přijeli jsme na chatu, Hanka otevřela a vešli jsme dovnitř. „Dáš si něco k pití? Po zimě tu na jídlo nic nemáme, ale čaj, nebo kávu bych tu našla“, dám si čaj. Když jej uvařila, sedla si ke stolečku za mnou a začali jsme si povídat, ne o škole jako doposud, byla smutná, že je její muž pořád na cestách, v práci hodně úkolů, do toho škola, dcerka půjde po prázdninách do školy, na to jsem ji odpověděl, že jsem si myslel, že je šťastná, když má rodinu, děti, já ani nevím, co to je ženská, pořád jsem v práci, nebo se něco učím. V tom Hanka zareagovala naprosto nečekaně: „vím, že jsou ze mě kolegové ve škole hotoví“, jediná ženská ve třídě plné chlapů, ale co ty? Totálně jsem zkoprněl, Hanko, ale přece, jsi vdaná, vždyť máš dítě, to přece nejde, no jsi moc pěkná, vlastně ano, moc se mi líbíš. Hanka mne políbila do vlasů a řekla, cítila jsem to, vdávala jsem se v osmnácti, manžel je můj první a zatím poslední muž v životě, mám jej ráda, ale poslední dobou je často pryč, splácíme domek a tak si bere směny navíc. Nechci jej zradit, mám ho ráda, ale rozumím ti, mě chybí milování s manželem, tobě dívka, protože jsi pracovně vytížen, mám návrh, pokud budeš souhlasit, staneme se milenci, pomohu ti naplnit tvoje mužství a ty mi nahradíš manžela v roli milence. Nečekal jsem to, chvíli jsem na ni udiveně koukal a pak jsem odpověděl ANO Hanko, ale nechci, aby to ohrozilo tvoji rodinu.
Políbil jsem ji a ona polibek opětovala, nesměle jsem začal zkoumat její nožky, stoupal jsem a hladil pokožku pod sukni až tam, kde bylo její nejtajnější místo. Chvíli se zarazila, asi na okamžik zapochybovala, ale další můj polibek její ruku z mojí stáhl a já tak mohl přes kalhotky hladit její studánku. Pronikl jsem pod ně a nahmatal poštěváček, krásně zavrněla a opětovala totéž mému penisu, rozepla mi poklopec kalhot a začala jej prsty dráždit zašeptal jsem, že to už nevydržím. Vzal jsem ji do náruče, položil na pohovku, kostýmek se sukní letěl na koberec, měla na sobě bílé kalhotky se srdíčky, stahnul jsem ji je a velmi opatrně penisem zatlačil na její dírku „můžeš a nemusíš se bát, beru antikoncepci“. Byl jsem tak nadržený, že stačilo pět pohybů penisem v její pičulce a už jsem do ní stříkal, usmála se a řekla, ty jsi asi dlouho neměl nic s žádnou ženou, teď ti to vynahradím. Ten den jsme se milovali ještě několikrát, nejlepší to bylo ve sprše, když jsem ji projížděl zezadu…
Náš milostný vztah trval do konce studia, vlastně půl roku po něm, Hanka mi oznámila, že chtějí s mužem další dítě a já si našel přítelkyni v podobě kolegyně z práce, která se za čas stala mojí ženou. Na Hanku však často vzpomínám, protože byla víc než spolužačka a kamarádka