Erika se probudila uprostřed noci. Zdál se jí sen a ona ještě nebyla zcela probuzená, ale cítila, jak ji po tvářích stékají slzy. Postupně se probouzela, ale stále před očima viděla útržky svého snu:
Stála vedla Kamily. Nemluvila, jen se na ni dívala. Byla tam krásná. Ne atraktivní, ale tiše krásná, krásná nevyzývavě, ale právě proto tak silně. Kamila, Kamila .. tisíckrát si opakovala bezhlesně její jméno. Toužila se dotknout jejích tmavých vlasů, ale bála se cokoli udělat. Vždyť Kamila není jako ty, říkala si. Nezajímáš ji, možná můžeš být její kamarádka, ale nikdy se ji nebudeš moci dotknout. V konečcích prstů cítila Erika bolest – jakoby ji bodalo tisíce jehel. Podívala se na své ruce. Měla vytrhané nehty a z prázdných polštářků kůže ji stékaly tmavě rudé praménky krve. Stékaly ke Kamiliným nohám, ale ona je nemohla vidět. Byla slepá k její bolesti a to bylo přirozené, protože nebyla tak šílená jako ona.
Poté ale Erika přemohla strach a jakoby se vrhala do propasti, z níž není návratu, přitiskla se ke Kamile a políbila ji. Kamilina ústa byla tak sladká, tak něžná. Kdyby tento okamžik mohl trvat navždy, vzdám se všeho na světě, problesklo ji hlavou. Čekala na silný úder a na pád k zemi až ji Kamila se zlostí odstrčí. Ale ona to neudělala. Stály tam nehnutě, nedotýkaly se žádnou částí těla, pouze svými rty. Ani jedna se nehýbala. Měly zavřené oči, snad ze strachu, snad ze studu. Poté ucítila Kamilinu ruku. Kamila ji hladila po vlasech, po jejích světlých vlasech, které ji pod Kamilinou rukou tmavly touhou. Cítila její hebké prsty, její suché, teplé dlaně. Byla to výzva propadnout se do společné šílené něhy?
Erika poslechla tu výzvu. Pomalu, jako kdyby to bylo až na druhém konci věčnosti, přibližovala svoji vyhublou ruku ke Kamiliným vlasům. Když se jich dotkla, cítila takovou slast, kterou nikdy předtím nezažila. Nikdy, ani při milování, jež bylo milováním s mužem. Tohle byl dotek něčeho tisíckrát vytouženého. Erika tiše položila Kamile dlaň na temeno hlavy. Cítila, že má dlaně vlhké touhou. Těmito dlaněmi namáčela Kamile její jemně se vlnící vlasy. Zabořila prsty hlouběji a cítila, jak ji mezi roztaženými prsty tiše kloužou pramínky Kamiliných vlasů.
Teď stály obě znovu bez hnutí, přestali se líbat, trochu oddálily své rty. Jejich ústa se nedotýkala, ale byla přesto tak blízko, že cítily vzájemně svůj dech. Hladily se po vlasech a tato gesta, která by pro jiné mohla soužit leda jako předehra k „pořádnému sexu“, pro ně byla vším. Bylo to jako dotýkat se snu. Kamiliny ruce spočívaly bez hnutí v jejích světlých vlasech. Ale ona ji dál hladila, spojovala své prsty k jejími vlasy. Poté přesunula svoji ruku na Kamilino čelo. Pomalu ji hladila po její hřející kůži, lehce zklouzávala dlaní k obočí. Poté pohladila Kamilu na víčka, nehty ji přejela přes obočí. Kamila měla zavřené oči a ona cítila na svých rtech, že dýchá hlouběji a pomaleji. Jako by chtěla přestat dýchat úplně, jako by obě byly ve věčnosti.