„Tak už to otevři?“
„Vždyť je teprve šest, ty vole!“ namítl jsem.
„To máš jedno,“ podpořila svůj návrh Kája, „aspoň to rozproudíme.“
A tak jsem poslechl a otevřel lahev vodky. Byli jsme na ni čtyři, my dva, můj kámoš Hynek a Kájina kámoška Gabča. Vypili jsme ji během hodinky, možná ani to ne a už jsme otevírali další.
V polovině druhé vodky mě napadlo, co kdybychom si zahráli flašku. Nikdo kupodivu nebyl proti. Netrvalo dlouho, co jsme byli všichni ve spodním prádle a střídavě jsme se líbali všichni a šahali na sebe na různých místech.