Byli jsme s Jirkou už na vojně a naše přátelství setrvalo až dodnes. Já jsem se ženil jen o půl roku dříve jak on a byli jsme si vzájemně za svědky. Později se nám podařilo sehnat rodinný dvojdomek za slušnou cenu a tak se naše rodiny scházely tak často, že snad jen až večer bylo poznat, kdo s kým vlastně žije. Měli jsme s Jirkou i společného koníčka – motorky a tak jsme byli rádi, že si Jana a Eva, naše manželky rozuměly a nebyly samy, když jsme jezdili na srazy. Jednoho večera jsme se vrátili nečekaně dříve z motorkářského srazu a viděli jsme, že se svítí jen v jedné místnosti, u nás. Pohled, který se nám naskytl, když jsme vešli nás zmrazil hned u dveří. Pokračování textu Celoživotní přátelství
Nezvaný návštěvník
Petrovi se v poslední době nevedlo zrovna nejlépe. Všechno začalo asi před rokem, kdy ho vyhodili z práce. Ne že by něco provedl, ale firma prostě potřebovala nějakého obětního beránka za některé neúspěchy a Petr byl jako jediný po ruce. Začal si poctivě hledat novou práci, ale pak zjistil, že žádná dobrá práce nějak není k mání a příležitostné kšeftíky už ho přestaly bavit.
Jednou takhle večer když utápěl své chmury ve skleničce s fernetem, protože na jeho oblíbenou whisky už mu nezbývaly peníze, potkal svého dávného přítele Karla, kterého víc jak dva roky neviděl. Přestože Karel nikdy nepatřil k těm co jsou na tom finančně v pohodě, nyní byl jako pravý byznysmen, elegantní letní sako a kalhoty, drahé hodinky, značkové boty a drahá voňavka, jejíž vůně se šířila po celém lokálu. Oba dávní známí se dobře bavili a když hodina pokročila, začal Petr vyzvídat, jak to přijde, že se Karlovi tak daří. Protože Karel už měl notně upito, potřeboval se někomu svěřit. Pokračování textu Nezvaný návštěvník
Sousedka
Byl to takový normalní nudný den. Vracel jsem se domů celý unavený z práce a měl jsem již počítačů plné zuby. Sotva jsem přišel domů a rozvalil jsem se na pohovce, tak někdo zazvonil. To je věc, která dovede člověka pěkně naštvat. Člověk si chce konečně odpočinout a někdo začne zvonit. Ach jo. Když už zvonek vyzváněl asi po páte, tak jsem se rozhodl, že přeci jen půjdu otevřít. Sotva jsem otevřel dveře, tak jsem spatřil Hanku. Hanka je sousedka z vedlejšího vchodu – už delší dobu jsem po ní pokukoval, ale nakonec jsem usoudil, že u ní asi nemám šanci. A najednou ona stojí před mýma dveřma a ja ze sebe nemůžu dostat ani slovo. Sice je zhruba o deset let starší než já, ale na třicátnici vypadá zatraceně mladě. Pokračování textu Sousedka
Sundej si plavky!
Ta fotografie vznikla za velmi podivných okolností. Udělal ji můj přítel David. A nebýt to tak nedávno, podlehla bych dojmu, že to všechno byl jen sen. Stalo se to počátkem léta. Vyjeli jsme si na výlet a zastavili u malého opuštěného rybníku. Bylo už pozdě odpoledne, ale sluníčko stále hřálo. Nekoupali jsme se, ale já se svlékla do plavek, abych se trochu opálila. Sluneční paprsky se odrážely na hladině, což vytvářelo zajímavé efekty. David vytáhl z brašny fotoaparát. Pracuje jako fotorepoportér v malé agentuře. Fotí hlavně svatby a křtiny, což ho moc nebaví. Jednou by rád pracoval jako fotograf v nějakém známém časopise. Myslím, že se mu to podaří. Pokračování textu Sundej si plavky!
Velebný pán
Když skončila mše, farář šel do sakristie se převléci a pak se usadit do zpovědnice. Čekal na své ovečky.
Byl poněkud rozrušený. Právě začalo léto, udeřila první vedra a oblečení většiny dívek, ve kterém chodily do kostela se příliš neslučovalo s křesťanským pohledem na věc. Jako by ty malé mršky zkoušely, kam až můžou zajít. Jemu to příliš nevadilo, právě naopak. Občas však musel nějakou už příliš odvážnou kreaci vykázat ze svatostánku, aby neztratil před ostatními tvář dobromyslného avšak přísného duchovního. Jak se ale dny prodlužovaly a teplota stoupala, podobným tempem se zkracovaly i sukně těch naoko nevinných dívek a faráři se stále obtížněji soustředilo na kázání. Hřímal na své ovečky o zkaženosti dnešního světa a přitom myslel na růžové zadničky, malá pevná špičatá prsíčka a sotva ochmýřené pipinky těch andílků s čertovskými jiskřičkami v očích. V posledních dnech jen stěží ukrýval v sutaně stále přítomnou erekci. Pokračování textu Velebný pán
Internát
Přišla jsem na internát. Bydlela jsem společně s Ivou a Líbou, které pocházely ze Semil a velice dobře si spolu rozuměly. Každý večer po večerce si obě vlezly pod jednu pokrývku šeptaly si něco, vzdychaly, převracely se a vůbec provozovaly různou šustivou činnost dost dlouho a já jsem kvůli nim nemohla spát. Jednoho večera už mě to naštvalo, slezla jsem a chtěla na ně vylít vodu, aby daly pokoj. Šla jsem po hmatu a dohmátla se Iviny postele, která se hýbala a jemně vrzala. Má ruka se dotkla nahých zad. Zkrátka – Iva ležela naznak a Líba na ní a obě byly do sebe nějak propletené a nahé. Na dotaz, co že to dělají, obě holky vyprskly smíchy. „Šukáme!“ – odpověděly. Toto slovo jsem moc neznala, ale podle všeho to muselo být něco moc příjemného, když to provozovaly každý večer. Tak jsem řekla, že se to chci taky naučit, ať mě vezmou do party. „Tak se slíkni, “ řekla Iva. „Víš vůbec, na co ji máš?“ a dotkla se prsty mojí buchtičky. Odpověděla jsem, že na čůrání a na rození dětí. „Máš pravdu, ale je to taky na příjemný hraní a pocity. Přece nechceš furt jenom rodit. Heleď my tě přesvědčíme,“ řekla Líba. Na ta slova mě povalily na postel. Líba mi začala lízat levou prsní bradavku a Iva pravou. Skoro hned jsem jí dala za pravdu. Zalil mě velmi příjemný pocit, který se mi rozléval po celém těle a koncentroval se mi postupně v mé kundičce. Oběma rukama jsem tiskla k sobě holky, které mě začaly šimrat po břichu a mezi chloupky v klínu. Pokračování textu Internát
Mejdan
Hrála jsem si s jeho macíkem docela drsně. Mačkala jsem mu ho a tlačila k břichu hranou ruky až nabyl neskutečných rozměrů. Dírka na koni žaludu se lačně otevírala. Chytila jsem mu ho oběma rukama a prsty napodobila pohyby klarinetistky.
Pak jsem sklonila hlavu a špičkou jazýčku mu olízla vrcholek žaludu. Robin jen vydechl. A trochu napadl dopředu. Nohy se mu podlamovaly.
Aby taky ne!
Já jsem prostě dobrá, jak jde na něžnůstky.
A tady bylo s čím si pohrát! Pokračování textu Mejdan
Hodný strýček
Když mi bylo 16 let, jela má matka se svým novým manželem na 14-ti denní svatební cestu. Aby se o mě někdo staral, poslali mě k strýčkovi Tomovi, což mi vůbec nevadilo. Tom byl pro mě ztělesněním všeho, o čem jsem si ve svých letech snila. Byl to princ na bílém koni a velmi jsem se k němu těšila.
Tom bydlel v 3-pokojovém bytě a měl obrovitánského psa – mastina Bena. Hned po příjezdu si mě velmi zvláštním pohledem prohlížel – ale já si toho nevšimla. Jenom má matka prohodila poznámku o tom, že se ze mě už stává slečna a ať Tom nezapomene na slušné vychování. Pokračování textu Hodný strýček
Ta, ostuda!
Hned po svatbě jsme se nastěhovali do nového družstevního bytu postaveného svépomocí. Během stavby jsme se všichni navzájem poznali a věděli, kdo s kým bude sousedit. Naše sousedka byla hezká, milá, ale zvědavá a poněkud nedbalá společenských pravidel. Vchodové dveře měly obyčejnou kliku, takže když přišla za manželkou na kus řeči u kafíčka, nebo si něco vypůjčit, vždy jen cvrnkla na zvonek a ihned napochodovala dovnitř jako generál. A občas to bylo v tu nejméně vhodnou chvilku. Pokračování textu Ta, ostuda!
Dobré ráno, miláčku
Měl jsem přenádherný sen. Jako kdybych se dostal do sedmého nebe, a protože hezké věci se nemají tajit, rád bych se o něj s Vámi rozdělil. Byl jsem se svou vyvolenou v jejím pokojíku a jen jsme čekali až její sestra vyklidí pole. Netrvalo dlouho a zůstali jsme sami. V tu chvíli nás již nemohlo nic zastavit. Toužili jsme po sobě a naše oči to bezostyšně prozrazovaly. „Tak na co ještě čekáš?“, zeptala se a aniž by čekala na odpověď, vrhla se na mne. Její ruce jsem cítil po celém těle. Nehodlal jsem zůstat pozadu a snažil jsem se prodrat k tomu co zakrývalo její domácí oblečení. Moc se mi to nedařilo, zato já byl za chvíli bez kousku látky na těle. Teď byla řada na ní. Položil jsem ji na záda, rychle ji zbavil kalhotek. Teď už její tělo zahalovalo pouze tenké triko. Pokračování textu Dobré ráno, miláčku