Erotické povídky, porno, incest, sex – Sexipovidky.cz

„Jak by se ti líbilo jít se mnou zejtra na zápas volejbalistek?“ zeptal se mě jednou kámoš a já samozřejmě souhlasil, protože vím, že i pouhý pohled na jejich hru stojí opravdu za to. A taky že jo. Druhý den jsem natěšenej postával před halou a vyhlížel kamaráda. Avšak místo něho jsem potkával samý kočky chystající se na zápas. Zanedlouho mi zvoní mobil. Kamarád se mi omlouvá, prej mu do toho něco vlezlo, ale ať si to užiju i za něj. No nevím co tím myslel a v celku mi to bylo jedno. Zabral jsem si celkem slušný místo někde vpředu, odkud jsem měl slušnej výhled. Holky nastoupily a řeknu vám bylo fakt na co koukat. Pokračování textu Zápas volejbalistek

Bylo mně už sedmnáct a půl a pořád jsem byla panna. Ne, že bych neměla kluky, ale s žádným to nebylo takové, abych mu dovolila všechno. A vypadalo to hrozivě, jelikož jsem byla už poslední z holek ze třídy, která ještě neměla tu základní sexuální zkušenost. Napadlo mě, že se k tomu musím přinutit sama něčím závažným. Proto jsem se vsadila s Janou o moje nejdražší šaty, že do měsíce ze mne bude skutečná žena. A bylo to před všema holkama, takže jsem nemohla říct, že když prohraji, že ty šaty prodám. A máma by mě asi roztrhla. Navíc mě spolužačky znaly, že nekecám. Když řeknu, že jsem se doopravdy vyspala s chlapem, tak mi to uvěří. Tak jsem to takhle na sebe políčila, zbývalo to ještě políčit na vhodného partnera. Pokračování textu Panna v 17-ti

Ve čtvrtek odpoledne jsem měl ještě opravit kapající kohout u nějakých Havránků. Paní mi řekla do telefonu, že bude doma manžel, ale otevřít mi přišla slečna kolem sedmnácti let. Tmavé, rovné vlasy, našminkovaná skoro jako klaun, ale postavu měla perfektní, zvláště upoutala moji pozornost její nadprůměrná ňadra na tenhle věk. Zavedla mě do prostorné koupelny a přihlížela, jak povoluji klíčem matku, jak nasazuji frézku, abych vybrousil sedýlko, které voda občas vymele. Chvíli mě sledovala zleva, pak zprava, věčně si sahala k výstřihu blůzky, kam jí od krku visely červené korále, jako by byla stále nervóznější, nebo chtěla přitáhnout můj pohled ke svým velkým kozám. Pokračování textu Tvrdý pták

Celý den jsem se těšil, že vezmu večer flintu a vyrazím na toho vychytralého srnce. Už dlouhou dobu jsem na něj měl spadeno, povolení také mám, ale pořád se mi nedařilo ho dostat. Vždycky byl jinde, než jsem na něj číhal. Kamarádi už si ze mě začínali dělat legraci, že ho schválně vyplaším a nechám běžet, sotva ho vždycky dostanu na mušku. Mohla to být třeba i pravda, protože nejsem žádný bůhvíjaký ostrostřelec, ale ve skutečnosti to bylo tak, že jsem ho už několikrát viděl na ráně, ale vždy jen tehdy, když jsem neměl u sebe flintu. Ale dnes? Dnes ho určitě dostanu. Měl jsem takové tušení, ba přímo jistotu, že dnes půjde na louku u potoka. Už jsem se viděl na posedu, namířím, pak rána a dostane to přímo na komoru. Pokračování textu Kapitální kus

Jednou sem zase zavítal do školy. Bylo léto a venku teplo a podle toho i vypadalo oblečení mých spolužaček. Krátká těsná trička, krátké sukně nebo těsné kraťasy. Nevěděl sem kam dřív s očima. Nakonec můj pohled zaparkoval na Kristýně. Měla na sobě krátkou sukni a parádní tričko, který zakrejvalo jen to nejnutnější a i to jen tak, aby se neřeklo. Její prsa byly pěkně tvarovaný a k tomu všemu neměla podprsenku, takže při každém pohybu se jí tam mlely. Při pohledu na tenhle osmej div světa sem začal přemejšlet o tom, jak se s Kris sejít. Pokračování textu Ve škole

Mela jsem posledni prazdniny a rodice mne poslali k babicce, pry alespon na ctrnact dni, aby nebyla sama.
Prvni dny jsem to jeste vydrzela pomahat ji s dvorkem a tak dal, ale potom jsem sebrala plavky a vyrazila k rybniku.
A tak jsem sedela na brehu, cachtala si nohy ve vode a premyslela, kdo by mne asi tak naucil jezdit na surfu.
Najednou mne ohodila sprska vody a kousek vedle mne se zrovna jeden placal na vlnkach. Jeho majitel se na mne zubil z vody.
„Nechces si to taky zkusit?“ drazdil me myslenky a pritahoval k sobe prkno.
„Rada bych, ale to by me to musel nejdriv nekdo naucit,“ odpovedela jsem a prohlizela si ho.
„Ja te to naucim, chce to jenom rovnovahu a dobry nohy,“ odpovedel mi. Pokračování textu Šoustací prázdniny

Byl horký červencový den a my s kámošema jsme jako už obvykle o prázdninách vyrazili na nedaleké koupaliště. Co jiného se dalo dělat. Nasedli jsme na motorky a jelo se. Na zdejší koupaliště jezdilo dost Poláků, čemuž se nedalo divit, někteří to měli blíž než mi. Roztáhli jsme ručníky, shodili ze sebe trička a kraťasy a hurá smočit naše rozpálená těla. Moji kámoši se bavili tím, že jeden zůstal ve vodě a ostatní ho „kufrovali“ skákali co nejblíže k němu a dělali vlny. Já si den předtím udělal něco s kotníkem, a tak jsem plaval napříč bazénem. A v tom jsem zahlídl krásnou holku na břehu u zábradlí. Zapomněl jsem na vše, úplně mě omámila. Pokračování textu Horký den

Petru jsem konečně zlákal k výletu na Křivoklát. Cesta nám pěkně ubíhala a asi v její půli, když jsme jeli lesem kolem nějakého malého rybníka, dostala Petra chuť se vykoupat. Sjel jsem na lesní cestu a zastavil skoro až u vody. Petra vyskočila z auta, hnala se k vodě a cestou ze sebe shazovala vše, co na sobě měla. Mně se tam za ní moc nechtělo, a tak jsem na ni čekal na břehu a pozoroval její dovádění. Sledoval jsem její mladé tělo, jak se potápí, aby se za chvíli opět vynořilo a ukázalo mým očím v celé kráse. Když se dost vyřádila, vyšla na břeh a chtěla si vzít ode mne ručník. Jakmile se mne však dotkla, přeskočila mezi námi jiskra a oba jsme věděli, že taková situace se nám dlouho nenaskytne. Pokračování textu Křivoklát

Nejdříve jsem chtěla psát o tom, co dělám, jaké má ráda jídla… Musím ale přiznat, že mně samotnou nic nenudí víc než osobní stránky toho typu. Popíšu raději svou vzpomínku, neboť to je nejelegantnější způsob, jak ti dát najevo, co mám a nemám ráda…. Tehdy jsem byla se svým klukem Pavlem a ještě jednou dvojicí na horách. Bylo léto, které si zaslouží svůj název. Pro samé horko jsme téměř nebyli schopni pohybu, a tak jsme to nasměrovali k přehradě, o které jsme věděli, že zásobuje pitnou vodou jedno větší město poblíž, a že se v ní tudíž nesmí koupat, ale jak jistě uznáš, nám nic jiné nezůstávalo. Pokračování textu Pojmenované léto