Občas navštěvuji jistou slečnu S., budu jí ale raději říkat paní, protože je to Domina. Jako mnoho mužů mám jistou psychosexuální poruchu, u mě se jedná o sadomasochismus. Ve svých fantaziích jsem podmaněn ženou a sloužím jako nástroj k jejímu uspokojení. Jsem pevně spoutaný a zcela bezmocný, takže se nemohu bránit jakýmkoli aktivitám z její strany. Na druhou stranu, i když v menší míře, mě vzrušuje vlastnit spoutanou, bezmocnou ženu a sexuálně ji zneužívat. Potíž je v tom, že ženy se obvykle více či méně ochotně nechají spoutat, třeba jen náznakově, ale nechtějí ani slyšet o tom, že by měly svazovat a mučit muže. A v případech, že tak učiní, muž se v jejich očích stává bezvýznamnou věcí, kterou pohrdají, a s mužem se velmi rychle rozcházejí. Muž má totiž ženě imponovat a to dost dobře nejde v ponížené pozici spoutaný na zemi. Měl jsem kdysi přítelkyni, se kterou jsme podobné hrátky prováděli, musel jsem jí svázaný do kozelce s hlavou mezi jejími stehny přivést ústy k vyvrcholení, po nějakém čase mě ale začala odmítat a nakonec jsme se rozešli. Od té doby ve mně vznikla bariéra a nesvěřil jsem se už nikomu, jenže nekonvenční erotické touhy tady byly pořád a nemohl jsem je účinně ventilovat. Proto mužům nezbývá nic jiného, než se obrátit na služby profesionálky, cizí ženy, která k nim nemá žádný vztah a tudíž nehrozí žádná ztráta iluzí. Tedy – to je jen teorie. Tváří v tvář paní S. jsem samozřejmě zjistil, že nic není tak jednoduché, jak vypadá. Nějak to nešlo jí bez obalu vykládat, včetně pikantních podrobností, co všechno se mnou má provádět. Nemohl jsem se zbavit skořápky samčí nadřazenosti, vtloukanou do mě od dětství nejen muži, ale i ženami. Tak jsme si jen tak všeobecně povídali. Povídat si s ní jsem chodil potom pravidelně, líbila se mi, imponovala mi takovým tím svým dominovským chováním, na druhou stranu to vypadalo, že ze mě má docela respekt. (Ostatně před svou první návštěvou, kdy se mi klepaly kolena trémou, jsem se utěšoval válečnou poučkou: „Je nutné si uvědomit, že nepřítel se také bojí!“) Vypracoval jsem písemně několik variant činností, které mě eroticky fascinují a věnoval jsem jí je s tím, že nechám na ní, bude-li se podle nich chtít někdy řídit. Nevěřil jsem ve skutečnosti, že k tomu někdy dojde, zvlášť po tom, co jsme si začali tykat a zmenšil se odstup mezi námi, ale před každou návštěvou dlouho dopředu jsem si představoval, co mě třeba čeká za hrůzy, a tyto fantazie mi pomáhaly v mém normálním sexuálním životě. To odpoledne mě přivítala ve velmi sporém černém latexovém oblečku, lesklé minikalhotky a síťované punčochy mi brnkaly na libido, nemít manželku a ona svého přítele, pokusil bych se ji určitě svést. „Dneska ti to sluší,“ pochválil jsem ji. „Ale na mě si nepřijdeš, víš přece, že mám rád prádélko z trochu jiného materiálu.“ Jsem taky trochu fetišista a určité kousky dámského prádla mě přivádějí ke slastnému vytržení. „Neboj se, to mám přichystaný pro tebe,“ ukázala se smíchem na hromádku na zemi. Rozpoznal jsem červenou košilku nebo kombiné, kalhotky stejné barvy, černý podvazkový pás a punčochy. „No svlíkej se,“ pobídla mě. Vyděsil jsem se. Pod dojmem představy, že na mě nedojde, moje poslední scénáře nabraly na pikantnosti. Třeba je ještě nečetla. „Prosím tě, neblbni,“ pokusil jsem se o chabý odpor. „Nějak na to dneska nejsem připravenej…“ „Žádný tykání, mladej,“ houkla na mě. „A dělej s tím svlíkáním!“ Švihla mě něčím přes nohy, byl to nějaký bič spletený z bužírky, štíplo to pěkně. Vykřikl jsem bolestí a vzteky a chystal jsem se, že po ní skočím a vytrhnu jí ho z ruky. „Nemáš právo na žádný násilí, sám sis to napsal. Tak dodržuj pravidla!“ zarazila mě a přidala ještě jeden švihanec. Zkrotl jsem. Svlékal jsem se zády k ní, nemám zrovna postavu ke koukání. U slipů jsem se zarazil a tázavě na ni pohlédl. „Ano, donaha,“ ujistila mě. „A otoč se čelem ke mně!“ Stál jsem před ní úplně nahý a ona mě dloubala do přirození jezdeckým bičíkem, s takovou plácačkou na konci, který si vzala před chvílí do ruky. Se střídavým úspěchem ve mně bojovaly dva pocity: skrytá touha být ponižován a týrán a snaha předvádět se před ženou, která mi není úplně lhostejná, v pokud možno nejlepším světle. To druhé se mi teď zrovna moc nedařilo a když jsem se neobratně oblékl do prádla, které jsem měl od Dominy přichystáno, bylo to ještě horší. Rudý až za ušima jsem si nechal od S. svázat ruce za zády. To byl moment nezvratnosti. Teď už jsem nemohl couvnout, vymluvit se na cokoli a zmizet, třeba za cenu toho, že už sem nikdy nebudu moci přijít. Z imponujícího samce, který se natřásá a vytahuje před samičkou, jsem byl směšná figurka. Domina mi svázaná zápěstí ještě pevně připoutala k pasu. Vzrušovalo mě to, ale pokaždé, když jsem si uvědomil přítomnost S., zalila mě vlna studu. S. odněkud přinesla černé dámské lodičky s vysokým podpatkem a hodila mi je pod nohy. „Jsou to devítky, určitě ti padnou. Bylo dost těžké je sehnat. Takové bys jinde marně hledal. Obuj si je.“ S její pomocí jsem vklouzl do lodiček a dalo mi velkou práci udržet rovnováhu. Jak v tom sakra ty ženský můžou chodit? Než jsem se vzpamatoval, S. mi rázným pohybem stáhla kalhotky ke kolenům. Potom se pohodlně uvelebila v křesle a pobaveně se na mě dívala. „Vysvětlím ti teď, co budeš mít za úkol. Desetkrát proběhneš kuchyní, předsíní a obývákem.“ Obývací pokoj, kuchyň a předsíň tvořily jakýsi trojúhelník, spojený navzájem dveřmi. „Na každé proběhnutí máš pět vteřin, to znamená dohromady padesát. Za každých započatých deset vteřin dostaneš jednu ránu přes zadek těmi gumovými důtkami, jak sis o nich onehdá myslel, že jsou humánní a jak jsem ti vysvětlila opak. Teď dostaneš možnost si vyzkoušet, jaké je to doopravdy.“ Vzala do ruky stopky. „Tak se připrav, pozor – teď!“ „Ale takhle přece nemůžu běžet!“ vyhrkl jsem zoufale. „Čas běží,“ konstatovala S. nevzrušeně. Co jsem mohl dělat? Klopýtal jsem kuchyní, předsíní a obývákem dokola, nešlo mi to moc rychle, kromě vysokých podpatků mě brzdily ještě i kalhotky, stažené ke kolenům, měl jsem co dělat, abych neupadl. Navíc se mi za chvíli začala točit hlava. Praštil jsem sebou až v osmém kole, než se mi podařilo vstát, uteklo hodně drahocenných vteřin. „Dvě minuty patnáct vteřin!“ hlásila mi Domina, když jsem dokončil desáté kolečko a klesl k jejím nohám. „Spočítej si sám, kolik dostaneš!“ Chvilku jsem nebyl vůbec schopen přemýšlet, ale potom se mi podařilo dát dohromady výsledek. Devět. Devět ran. Já, odpůrce výprasků, dostanu devět ran. Jsem vůbec schopen to vydržet? Zacloumal jsem svázanýma rukama. Pouta držela pevně. Asi mi tedy nic jiného nezbývá. Upřel jsem na Dominu pohled č. 5 – raněná srna. „Musí to být? Nešlo by – „“Taková jsou pravidla hry,“ přerušila mě. „Měl ses víc snažit. Teď běž do mučírny a počkej tam na mě!“ Odšoural jsem se do určené místnosti. Byl to vlastně malý pokojíček, vybavený něčím jako trestnou lavicí, což byla pohovka opatřená silnými řemeny, hákem ve zdi s koženou šňůrou a nespočetným množstvím všelijakých pomůcek, kterým vévodila rozsáhlá sada bičů, rákosek a důtek. Včetně těch gumových. Rezignovaně jsem se posadil na kanape. Nemohu říci, že by se mi celá situace nezamlouvala, srdce mi bilo vzrušením až někde v krku, přestože nějaká znatelná erekce se nedostavila. Byl jsem tomu rád, aspoň jsem si uchoval špetku hrdosti. Ať si nikdo nemyslí, že ovládne všechny moje reakce. Z bití jsem měl trochu strach, utěšoval jsem se tím, že S. projeví svoji lidskou tvář. Najednou stála přede mnou. Před obličej mi nastrčila hrst kalhotek, vytažených ze špinavého prádla. „Vyber si,“ pobídla mě. „A klekni si přede mnou!“ „To…to jsou Vaše?“ odvážil jsem se zeptat. „Normálně to nedělám, ale tobě jsem se rozhodla splnit tajné přání,“ usmála se. „Važ si toho.“ Projela mnou další vlna vzrušení a zmocnil se mě pocit, že se někam propadám. Bezmyšlenkovitě jsem bradou ukázal na jedny, ani nevím, jak vypadaly. S. odhodila ostatní kousky do kouta a mnou vybrané kalhotky přiblížila k mému obličeji. Políbil jsem je. Ucítil jsem vůni jejího klína a bylo mi, jako bych líbal přímo ji. Do penisu se mi nalila krev. „Musím ti dát roubík, abys nerušil sousedy.“ Poslušně jsem otevřel ústa a S. mi do nich kalhotky jemně vecpala. Potom sáhla do jedné zásuvky a vytáhla odtamtud silný kožený řemen, na kterém byla připevněna dřevěná koule, velká asi jako slepičí vejce. Kouli mi vmáčkla do úst a řemen pevně utáhla kolem hlavy. Teď jsem kalhotky nemohl vyplivnout a navíc jsem měl ústní dutinu dokonale zaplněnou. Musel jsem si lehnout břichem na trestnou lavici, přes kterou natáhla igelitovou plenu, a byl jsem pevně přikurtován řemeny. Prádelní šňůrou mi svázala kotníky a přitáhla je k varlatům, takže jsem měl nohy skrčené a nemohl jsem s nimi pohnout bez bolestivé odezvy v mém nejchoulostivějším místě. Sundala mi boty. „Nechci, abys měl na zadku jelita, proto výprask dostaneš přes chodidla!“ oznámila mi a přistoupila k exekuci. Lidi, to vám byla bolest! Už po druhé ráně jsem začal vřískat, ještě že jsem měl ten roubík. Nemohl jsem se ani pohnout, nemohl jsem dělat nic, abych odvrátil rány. S. si navíc s každou dávala načas, nechala doznít bolest z předchozí, aby v nejméně očekávaném okamžiku udeřila znovu. „Tak co, pořád si myslíš, že jsou gumové důtky humánní?“ smála se. Nevím, jak mohlo devět ran trvat dlouho, ale mě to připadalo jako věčnost. Konečně mě odvázala a uvolnila mi roubík. Vyplivl jsem kalhotky a lapal po dechu. „Držel ses dobře,“ pochválila mě S. „Smíš mně za to políbit zadek, a to tolikrát, kolik bylo ran.“ Při prvním doteku mých rtů s jemnou pokožkou jejího pozadí se mi opět odkrvil mozek a překrvil rozmnožovací orgán. Přestal jsem se kontrolovat a místo polibků jsem se mazlil s jejím zadkem celou tváří. Bylo mi krásně. „Nono, ty jsi nějak divokej!“ uslyšel jsem odněkud z dálky a Domina mi za vlasy odtáhla hlavu. Nevypadalo to ale, že by se zlobila. „Promiňte, nechal jsem se unést,“ omluvil jsem se pokorně. Měl jsem na sebe vztek. Kde jsi, moje mužská důstojnosti? Za chvíli jsme seděli v obýváku jako vždycky při konzultacích, jenže já byl stále ještě v dámském prádle a spoutaný, s kalhotkama na půl žerdi. „Nechceš si ho sám vyhonit?“ nabídla mi Domina. Odmítl jsem. „Tak zůstaň, jak jsi,“ mávla rukou. A opravdu mě tak nechala navzdory mým protestům až do konce mé návštěvy. Když jsem odcházel, celý v rozpacích, přistoupila ke mně a jemně mi přejela rukou po tváři. „Budu se těšit na příští konzultaci a bylo by mi velmi líto, kdybys nepřišel,“ řekla důrazně. No řekněte, co jsem měl dělat? Za čtrnáct dní už jsem zase s bušícím srdcem pelášil k jejímu modřanskému paneláku.
Při mé další návštěvě se mi hned ve dveřích zastavilo srdce. Paní S. mě přivítala v půvabném negližé, lehce zakrytým průsvitným župánkem. Kdo zná její zálibu v černé, nemusí hádat, jakou barvu mělo její svůdné oblečení. Nasucho jsem polkl, zul jsem si boty, vylovil v kapse připravený obnos na pokrytí nákladů konzultace a zamířil jsem do obývacího pokoje. S. mi však zastoupila cestu. „Nejdřív do koupelny, broučku, hezky se umej a nevracej se oblečený!“ „Tak to bude dneska zase vykání,“ ujelo mi. „Ale myslím, že minule se moje rezerva zcela vyčerpala, tak snad…“ „O rezervu se nestarej, nemáš to v popisu práce,“ odsekla mi. „A udělej, co jsem ti řekla!“ Osprchoval jsem se a drze jsem použil čistý ručník, který jsem v koupelně našel. Než jsem vyšel za Dominou do obýváku, omotal jsem si ho okolo beder, i když po tom, co Domina viděla minule, už ji nemám čím překvapit. Vstala z křesla a zaklapla mi za zády kovová pouta. Potom mi ručník strhla. Vida, nepomohl jsem si. „To vypadá jako můj ručník!“ zamávala mi s ním před obličejem. „Tak ty kradeš moje věci, jo? Jak to, že kradeš moje věci?“ kroutila mi střídavě obě prsní bradavky mezi prsty. „Jenom jsem si ho vypůjčil,“ zamumlal jsem. „A pročpak sis ho vypůjčil, no? Snad se mě nestydíš? No tak, ty se před svou Dominou stydíš?“ hladila mě po bocích a slabinách, občas jí ruka sklouzla jakoby mimoděk k mému pohlaví, které viditelně nevydrželo tento nápor. Ale ano, stydím, a jak, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem odpověděl: „Nestydím…“ „Tak když se nestydíš,“ protáhla a stiskla mi kořen penisu, až mi unikl nechtěně sten rozkoše. „To mi ukážeš, jak se dovedeš udělat…“ přitiskla se trochu ke mně, až jsem pokožkou těla vnímal lehké doteky jejího oděvu, přitom zesílila stisk mého brabečka, ze kterého se už stal statný brabec. Byl to krásný, závratný pocit. Zavřel jsem oči a vnímal jenom blízkost a vůni ženského těla. Jenže za chvíli jsem oči otevřel. Bariéra, kterou mám v sobě, nešla tak lehce překonat. Pokusil jsem se vymanit z jejího sevření. „Spíš bych se měl snažit já o Vaši rozkoš,“ pokusil jsem se o vysvětlení. „Třeba bych mohl…“ „Ty bastarde, jak si dovoluješ mě tady poučovat?“ stlačila mi hrubě penis dolů, až jsem se bál, že mi ho ulomí. „Tak víš co? Táhni do mučírny, zdá se, že potřebuješ lekci dobrého chování!“ „Ale já jsem to tak nemyslel!“ vykřikl jsem vyděšeně při vzpomínce na minulý výprask. „Prosím Vás…“ Ale rozhodnutí Dominy už nešlo zvrátit. V mučírně mi skřípla kořen penisu pod varlaty mezi dva klacíky, myslel jsem původně, že je to o někoho přeražená rákoska. Celé pohlaví mi tak zabondážovala, až jsem usykával bolestí, hlavně při velmi hrubé manipulaci s mým šourkem. K dovršení všeho mi k pytlíku přivázala ruce šňůrou, kterou vedla mezi půlkami mého zadku. Teď jsem nemohl pohnout rukama, aniž bych se netahal za pohlaví. Přitáhla mi k sobě lokty, potom jsem si musel stoupnout pod hák ve zdi, kde mi svázala nohy v kotnících i kolenou. Přinutila mě pokleknout, nejenže se mi okamžitě zařízla pouta nad koleny do nohou, ale navíc pode mě S. nastrčila destičku s ostrými výstupky, snad pro fakíry, které mě tlačily bolestivě do kolen. Kolem krku jsem dostal kožený obojek, za který jsem byl vytažen tak vysoko, abych musel klečet vzpřímeně a nemohl si ulevit dosednutím na paty. Celá situace mě zprvu velmi vzrušovala, i poté, co byla moje ústa obdařena roubíkem a S. připevnila na moje bradavky, slabiny, šourek a penis značné množství nejrůznějších svorek a kolíčků se značně silnými pružinami. „Teď tady hezky relaxuj a až budeš potřebovat, zavolej, ráda přijdu,“ poplácala mě S. po tváři, odešla a zavřela za sebou dveře. Osaměl jsem. Měl jsem radost, že jsem z toho tak lehce vybruslil, žádné bití se nekonalo a na tlak kolíčků jsem si brzy zvykl. Na co jsem si ale nezvykl, byla „fakírská“ podložka pod mými koleny. A v nepřirozené poloze vzpřímeného klečení mě brzy začala bolet záda. Sednout na paty se opravdu nedalo, pokud jsem se nechtěl uškrtit a ulevit týraným kolenům jsem také nemohl. Čekal jsem, že S. brzy přijde a vysvobodí mě, ale dlouho nešla. Zavolat jsem ji nemohl, vždyť jsem měl roubík. Propadl jsem panice. Co když na mě zapomněla! Kroutil jsem se v poutech a zkoušel, nepůjdou-li uvolnit, snažil jsem se postavit, ale se svázanýma nohama se mi to nedařilo. Kromě toho, že jsem se málem uškrtil, jsem si neustálým popotahováním podráždil nalitý penis, až jsem byl na hranici vyvrcholení. Bránil jsem se ale tomu, protože po vyvrcholení by moje muka byla dvojnásobná, sexuální vzrušení mi přece en pomáhá trýznění lépe snášet. A navíc, co by tomu řekla S., až by se vrátila a našla mě tu pomrdaného? Snad uplynulo jen pár minut, snad věčnost, ale S. nakonec přece jen stanula ve dveřích mučírničky. Dala si vyzývavě ruce v bok. „Tak pánovi se tady líbí o samotě,“ spustila jízlivě. Zuřivě jsem vrtěl hlavou. Proboha, jen aby zase neodešla! Naštěstí to neměla v úmyslu. Přistoupila pomalu až ke mně a špičkou nohy se lehce dotkla mého pyje. Rozkoš mnou projela jako elektrický proud. „Ale, ale, copak to tady máme za bolístku?“ zeptala se něžně a jemně mi přetáhla několikrát kůžičku přes žalud. Přitom mi zaryla prst do tuhého kořene mezi varlaty a zadkem a postupně přidala i ostatní prsty k hrubému prozkoumávání okolí. Ještě chvíli a nahmátne mi můj orgastický bod, pomyslel jsem si a vzepjal se v poutech. Každý prožívá svůj orgasmus jinak. U mě, pokud se to ženě povede, což se zase tak často nestává, vzniká stav jakéhosi několikavteřinového bezvědomí, doprovázeného křečovitými záškuby celého těla a nekontrolovatelným řevem. Když jsem se probral, klečela S. u mě a uvolňovala mi roubík a obojek. Nevěděl jsem, kam z očima, nejsem zvyklý mít vrchol před cizími lidmi. Na S. byla vidět radost z toho, že dosáhla, čeho chtěla. Netušila ovšem, do jakého zmatku mě uvrhla. Když mě zbavila pout, obejmul jsem její nohy a zabořil hlavu do jejího klína. Potřeboval jsem nějakou něžnou dohru. Třel jsem se jí lehce tváří o břicho a o stehna, kupodivu držela a nic nenamítala, možná pochopila, co se ve mně děje. Konečně jsem se vzpamatoval. „Ehm-..“ začal jsem. „Padej do koupelny, votroku, a koukej se vydrhnout!“ přetrhla S. napětí. Vděčně jsem jí zmizel z očí. Potom, když už jsme oba seděli v obýváku, jsem ji poprvé požádal o panáka. A až do dneška se nemůžu zbavit divného pocitu: něco je jinak.
„Ale já opravdu nevím, kde bych Vás mohl potkat!“ zalomcoval jsem svými pouty a škubl sebou při další ráně rákoskou, po které mi na břiše naskočil nový rudý pruh. Stál jsem nahý na špičkách u stěny malé místnosti v jednom modřanském paneláku, abych v nejvyšší možné míře ulevil spoutaným zápěstím, které byly značnou silou taženy koženou šňůrou nahoru k háku ve zdi. Kotníky jsem měl také svázány a nebyl jsem schopen žádného pohybu na svoji obranu. Měl bych být spokojený, proto sem vlastně chodím, abych byl občas na chvíli spoutaný, ponížený a mučený, jenže teď jsem měl pocit, že to, co dneska začalo jako nevinná hra, bere nějak divné obrátky. Pruhy na břiše od rákosky tomu nasvědčovaly. Podíval jsem se na S. a najednou mi bylo vše jasné. Kolem krku jí svítily dva zlaté řetízky a mě se vybavila moje cesta metrem v neděli před dvěma týdny. Jel jsem z chaty, utahaný a trochu duchem nepřítomný, seděl jsem na lavici proti jedné slečně. Upoutala po chvíli moji pozornost, vyzývavě zpracovávala v čelistech žvýkačku, upravovala si vlasy a tmavé brýle, měl jsem pocit, že na mě kouká, ale přes fialová skla jsem neviděl její oči. Zachytil jsem její úsměv a podíval se kolem sebe, jestli vedle nesedí někdo, komu byl určen. A pak už jsem si jenom lámal hlavu: znám ji, neznám? Pohrávala si se zlatými řetízky, které měla okolo krku, skoro jsem se domníval, že mi snad chce jeden dát. Ale spěchal jsem domů, abych se ještě stačil v televizi dozvědět, jak hrála Sparta, proto jsem svoji zvědavost neukojil. A teď to mám – Ty dva řetízky to dokazují. Proti mně tenkrát seděla S.! Musela mít paruku, vždyť svoje vlasy má o dost kratší, brýle a absence make-upu změnily její výraz. Já bohužel mám velmi malou schopnost rozlišovat tváře, dělá mi potíže poznat i vlastní ženu, když se trochu jinak učeše a namaluje si novou hlavu. A S. jsem viděl pouze několikrát a ještě zvlášť upravenou pro jisté účely. „Vy jste byla v metru, vzpomínám si!“ vyhrkl jsem. „Tak v metru, jo?“ dostal jsem další šlehanec. „Najednou to víš, co? A styděl ses za mě, proto ses ke mně nehlásil, že jo, ty zmetku?“ Nová rána. „Nemohl jsem Vás poznat, nezlobte se! A nemlaťte mě už tolik, vždyť mi naskakujou jelita!“ Vůbec nebrala na vědomí moje přání a zpracovávala mě dál. „Netvrdil jsi kdysi, že mě máš rád, co?“ „To ano, ale…“ „A to mě máš rád natolik, že mě ani nepoznáš, jo?“ Šleh! Začal jsem být mírně hysterický a zuřivě trhat svými pouty. Břicho jsem měl v jednom ohni. „Víš co, nejsi hoden mé přítomnosti. Buď si tu do až konce sám, ty prolhaná bestie!“ Odešla a práskla za sebou dveřmi. Osaměl jsem. Do lýtek se mi zakousla křeč, proto jsem se musel pověsit za ruce, abych nohám trochu ulevil, ale to se také nedalo vydržet dlouho. „S.!“ zavolal jsem, ale ne moc nahlas. Žádná odezva. „S., už to nevydržím!“ zkusil jsem to trochu hlasitěji. Dveře od mučírny se otevřely. S. vešla a rozkročila se vyzývavě přede mnou, ruce opřené v bocích. Byla krásná. Pomalu promluvila: „Platíš si za to, abys mohl být spoutaný, tak drž hubu. Jestli ještě cekneš, tak dostaneš roubík a za každé slovo jednu ránu bičem, ale tam už nepůjde jen o jelita!“ Posadila se na válendu, kterou jsem měl po své pravé ruce, a upřela na mě nevyzpytatelný pohled. Byl jsem zmaten. Tady už nešlo o běžnou SM rutinu, za tím muselo být něco víc. Že bych se S. tolik dotkl tím, že jsem ji nepoznal? Vždyť jí to může být přeci jedno, co jí záleží na občasném zákazníkovi, který není žádný pracháč ani krasavec. Lýtkový sval se mi zase zaškubal křečí, musel jsem se opět zavěsit za ruce. Brzy jsem v nich ztratil cit, ale stoupnout si znova na špičky už jsem neměl sílu.“Mám pro tebe překvapení,“ oznámila mi S. a pomocí kožených manžet mi spoutala zápěstí za zády. Na chvilku opustila místnost, kde jsem seděl plný zvědavosti a napjatého očekávání. Ani jsem si nestačil všimnout, co drží v ruce, že to jsou dámské kalhotky jsem si uvědomil, až když jsem je měl přetažené přes hlavu. Do nosu mě vnikla vůně jejího rozkroku, upravila mi je na obličeji tak, že jsem dýchal přes jejich nejužší místo, které je obvykle v přímém kontaktu s ženským pohlavím a jeho sekrety. „Nosila jsem je dneska celý den,“ pochlubila se a uvelebila se naproti v křesle. Připadal jsem si sice trochu hloupě se svázanýma rukama a použitýma kalhotkama na hlavě, na druhou stranu mě to ale příjemně vzrušovalo. Z celé situace se mi trochu zatočila hlava……Klečel jsem nahý před Dominou, která se rozvalovala v křesle s jezdeckým bičíkem v ruce. Roztáhla nohy, až se jí její lesklá minisukně vysoukala po stehnech v síťovaných punčochách vzhůru a mně se naskytl pohled na černou látku kalhotek, zakrývající jen stěží její klín. Chvíli jsem bojoval z touhou vrhnout se na ni Domina Nedomina a malinko ji znásilnit, ale bariéra její nadřazenosti a absolutní převahy byla nad moje síly. Sklopil jsem smutně oči. Jemná rána jezdeckým bičíkem mě vzpamatovala a připomněla mi, co se ode mě očekává. Pomalu jsem se po kolenou přišoural blíž a lehce položil obě ruce na její stehna. Jemně jsem ji hladil, po chvíli se k laskání přidala i moje ústa, zasypávající vnitřní stranu stehen mé Paní polibky. Cítil jsem vůni jejího – zdálo se že roztouženého – pohlaví. Bylo mi krásně. S. mě uchopila levou rukou pevně za vlasy a silně, skoro surově přitiskla můj obličej přímo na tenkou vlhkou látku svých kalhotek. Další slabé švihnutí bičíku mě upozornilo, že je třeba pokračovat dál. Uchopil jsem v bocích okraje kalhotek a S. se nadzvedla zadečkem tak, abych je mohl svléknout. Svatokrádežně jsem zíral na její skoro vyholenou obnaženou pipinku a úplně jsem zapomněl svlečené kalhotky, ještě teplé od jejího těla, políbit a pomazlit se s nimi. Teď jsem líbal svými rty přímo centrum rozkoše své vládkyně. Ruce jsem měl položené na jejích stehnech a rty, ke kterým jsem vzápětí přidal i jazyk, jsem se lehce dotýkal voňavé hladké kůže. S. klesla do křesla a hlasitě oddechovala. Sten rozkoše jí unikl poprvé, když můj jazyk vnikl mezi jejími pysky do nitra kundičky. To mi dodalo odvahu, uchopil jsem její nohy pod koleny a vyvrátil je trochu nahoru, aby se pánev Dominy nadzvedla a můj jazyk mohl celým svým vyplazitelným objemem rejdit v kundičce a dráždit sliznici jejího vchodu. Bohužel jsem rychle dostával křeč do kořene jazyka, proto jsem musel změnit metodu. Prostředník levé ruky jsem opatrně vsunul do vaginy – jenom na krajíček, prsty pravé ruky jsem roztáhl kožní záhyb, skrývající poštěváček, na který jsem ihned zaútočil jazykem, zatímco prst ve vagině vnikal hlouběji a hlouběji a jemně prozkoumával dělohu. Jezdecký bičík se válel vedle křesla a moje Paní vydávala zvuky, které mým uším zněly jako rajská hudba a podněcovaly mě k maximálnímu úsilí a nasazení. Můj jazyk se rozkmital jako pružina a masíroval hrbolek nad poštěváčkem, jen občas něžně letmo přejel přímo přes něj, což S. kvitovala vyjeknutím. Prsteník levé ruky rejdil v pochvě jako štírek, kroutil se a ohýbal a tlačil proměnnou silou na její stěny. Když jsem k prostředníku přidal ještě ukazovák a začal o něco tvrději přirážet, otáčeje přitom levačku kyvadlově kolem své osy a rozvíraje prsty jako nůžky, začala S. najednou prudce pohybovat pánví. Ucítil jsem na svých prstech záškuby orgasmických stahů. Moje Domina křičela…….Probral mě hlas: „Tak co je s tebou? Ty mi neřekneš, jak ses na mě těšil?“ naléhala netrpělivě S. Seděl jsem před ní se svázanýma rukama a na obličeji jsem měl její právě nošené kalhotky. Něco jsem zablekotal a přitom mi mráz přejel po zádech. Nedovedl jsem si představit ten příšerný trest za to, že jsem viděl svou Dominu nahou a navíc byl svědkem její slabé chvilky! Ještě že to byl jen sen!
„Dneska můžeš přitlačit, pokud mi budeš chtít dělat něco ošklivého,“ pronesl jsem, když se Sandra chystala se mnou odejít do mučírny. Jenom tázavě zvedla obočí. „No,“ znejistěl jsem, ale přesto jsem pokračoval. „Rád bych dnes cítil větší bolest, než obvykle. Dnes moje kůže nemusí zůstat bez poskvrnky.“ „No to jsem na tebe zvědavá, ty srabe,“ uchechtla se Sandra. „Dobrá, tak to uděláme jinak. Svlíkni se tady,“ rozkázala mi. Poslechl jsem a Sandra mezitím na chvíli odešla. Když se vrátila, držela v jedné ruce obojek s vodítkem a ve druhé důtky. „Dej si to na krk!“ hodila mi obojek k nohám. Poklekl jsem a splnil její rozkaz, druhý konec vodítka jsem jí podal. Ještě před pár měsíci by mi dělalo velké potíže se takhle ponižovat před cizí ženou, teď jsem ale cítil jenom příjemné napětí a vzrušení. Pravda, Sandra už také nebyla cizí, zvykl jsem si na ni a místo studu jsem pociťoval spíš jakousi oddanost. Byl jsem jí vděčný, že nezneužívala svého postavení, nevysmívala se mi za moje nedostatky a ponižovala mě jen v rámci hry, jinak jsme zůstávali kamarády. Zamířil jsem po čtyřech do mučírny, ale důtky mě zaštípaly na vyšpuleném pozadí. „Tam ne!“ trhla Sandra vodítkem a táhla mě do koupelny. Jemným kopancem mě nasměrovala ke koši se špinavým prádlem. „Můžeš si vybrat dva kousky,“ dovolila mi. Zatočila se mi hlava. Dnes je můj šťastný den! Můžu se přehrabovat v použitém prádle mojí Dominy! Při pohledu na hromádku kalhotek, košilek, punčoch a ponožek se mě zmocňovalo silné vzrušení. Nedbal jsem na to, co tomu říká Sandra, už jsem se odnaučil se před ní kvůli své erekci stydět. Zabořil jsem obě ruce do koše a přiblížil plnou hrst k obličeji. Do nosu mě udeřila neopakovatelná vůně. Zavřel jsem slastí oči. Teď už jsem nepotřeboval nic jiného, přál jsem si tu být chvíli sám, jen já a špinavé dámské prádlo. „Tak dělej, nehodlám tu vystát důlek,“ pobídla mě Sandra netrpělivě a přetáhla mě důtkami. Rychle jsem vybral z koše dvoje kalhotky, které nejvíc splňovali moje kritéria dokonalosti: byly z látky podobné silonu, jednobarevné a… a nesly nejvíc stop kontaktu s ženským pohlavím. Musel jsem svou kořist uchopit do zubů a po čtyřech lézt konečně do mučírny. Mimoděk jsem si vzpomněl na doby, kdy jsem se zavázanýma očima a spoutanýma rukama hledal po čichu Dominino prádlo, poházené po místnosti. Od té doby ovšem, kdy si Sandra nechala v mučírně instalovat kříž, vytlačily moje zážitky s tímto vzrušujícím zařízením všechno ostatní. Zpočátku byly jisté problémy, třeba když pod vahou mého těla praskla kožená pouta, ale po několika návštěvách jsme spolu se Sandrou našli optimální využití. „Dneska budeš potřebovat roubík,“ oznámila mi Sandra „Nandej si ho sám a použij k tomu jedny moje kalhotky.“ S radostí jsem splnil její přání, zatímco ona kladla láskyplně vedle sebe rákosku, jezdecký bičík a důtky, nacpal jsem si kalhotky do úst a pevně ovázal kusem obinadla. Potom jsem vylezl na židli, jak již jsem měl nacvičeno, a Sandra mi připoutala rozpažené ruce k ramenům kříže. Když jsem sestoupil ze židle, stál jsem s vypětím všech sil pouze na špičkách. Špičkama nohou jsem se opíral o zem a snažil jsem se stát mimo tu drsnou rohožku, která mě minule tak potrápila. Sandra mě donutila se široce rozkročit a přivázala moje kotníky k rozporce a to už jsem začal mít opravdu pocit bezmoci, protože jsem tam stál rozcapený jako žába bez možnosti pohybu. Potom Sandra uchopila druhé kalhotky a natáhla mi je přes hlavu tak, že jsem jejich střed měl přímo pod nosem. Poodstoupila, aby se podívala na své dílo a hlasitě se rozesmála. Koutkem oka jsem nohavičkou zahlédl v zrcadle po straně, jak vypadám, a nedivil jsem se. „No a teď tě tedy trochu potrápíme,“ protáhla Sandra a začala zpracovávat moje tělo nejdříve důtkami a potom rákoskou. Netrvalo to dlouho, ale bříško mě pěkně pálilo a naskákaly na něm červené pruhy. Uvědomoval jsem si, že jsem absolutně bezmocný, vždyť ani nemohu díky mému roubíku Sandře oznámit, že už mě to moc bolí a že bych chtěl přestat. Pocit bezmoci mě silně vzrušil a to zase způsobilo, že jsem bolest skoro necítil. Sandra pokračovala v týrání. Ozdobila moje prsní bradavky svorkami, spojenými řetízkem, který potom ještě zatížila několika závažíčky. Potom se bavila tím, že se trefovala do mých bolestivě uskřípnutých bradavek jezdeckým bičíkem a stupňovala tak moje prožívání. Už minule se mi stalo, že z mých bolestivě podrážděných bradavek vyšel nějaký impuls nebo co a já jsem se vzrušil, a to tak, že velmi natvrdo. Teď jsem měl pocit, že jsem na samé hranici výstřiku, přitom se mnou obvykle skoro nic nehne. Sandra se na chvíli začala zabývat něčím jiným. Vzala do prstů tenkou šňůrku a začala mi s ní šněrovat moje pohlaví. Velmi nešetrně mě brala za moje varlata, až mi zpod roubíku občas unikl sten bolesti. Měl jsem nutkání dát stehna k sobě a znemožnit jí tohle mučení, ale moje nohy byly natolik široce roztažené, že jsem neměl šanci. Zacukal jsem v panice rukama a snažil se potlačit semeno, které se mi dralo neovladatelně do močové trubice. „Dost, dost!“ chtěl jsem zakřičet na Sandru, aby mě nechala se trochu vzpamatovat, samozřejmě mi nebylo rozumět a Sandra zrovna stiskla bolestivě moje varlata, až se mi udělaly mžitky před očima. Nebyla ještě ani v půlce šněrování, když byla donucena nevěřícné zírat na sperma, které se ze mě vyhrnulo na její ruku. Potom pomalu vstala a dlouze se mi zadívala mlčky do očí. Styděl jsem se jako puberťák, přistižený při onanii. Teda, ne že by mě ještě bavilo viset na kříži, když moje sexuální napětí bylo to tam. Čekal jsem, že mě Sandra odváže, ale nic takového patrně neměla v úmyslu. „Visíš teprve deset minut,“ oznámila mi. „To ti nemůže stačit.“ Kýval jsem horlivě hlavou, že ano, že mi to stačí. „Vidíš, souhlasíš se mnou,“ pochopila to úmyslně nesprávně Sandra „Tak teď budeme pokračovat trochu tvrději.“ Uchopila do ruky krátký pletený bič. „Ne, ne!“ pokoušel jsem se artikulovat a zuřivě jsem vrtěl hlavou. Je zvláštní, že po orgasmu můj masochismus vyprchá beze zbytku a přihlásí se až ve chvíli nového erotického napětí. Jak jsem teď záviděl mužům, kteří jsou schopni být neustále vzrušeni a chrlit jen s krátkými pauzami jeden orgasmus za druhým! Já jsem k nim bohužel nepatřil. „Aha, bič ne,“ hrála si se mnou Sandra. „Správně, nejsi přece žádné ořezávátko.“ Tak teď jsem dostal opravdu strach. Bič nahradily gumové důtky. Sandra mě s nimi jednou jen lehce švihla přes kalhoty a stálo to za to. Ale výprask přes břicho? „Vytrestáme neposlušného ptáka,“ vyvedla mě Sandra z dalšího omylu. „Jak to, že jsi mě umazal, co?“ švihla ho lehce symbolicky. Postačilo to ale k tomu, že jsem se zkroutil bolestí. Potom pozdvihla ruku, potřísněnou spermatem, k mému obličeji. „Můžeš napravit prohřešek svého ocasu a očistit mě. Ústy, samozřejmě. Ale ty dáš radši přednost pořádnému výprasku přes něj, že?“ Zavrtěl jsem hlavou. Uvolnila mi druhou rukou roubík a nastrčila ulepenou dlaň k mým ústům. Celý rudý jsem olizoval jazykem produkt své rozkoše. Ale daleko silněji jsem vnímal teplo její hebké pokožky. Příjemný pocit z fyzického kontaktu pomalu zaháněl zahanbení. „Mohla bys mít předtím ruku po loket v žumpě,“