Janě, třiadvacetileté menší štíhlé blondýnce, ten pátek ujel její vlak z Prahy domů, do Příbrami. Bylo pěkné letní odpoledne působící uklidňujícím dojmem a tak se odhodlala jet stopem, aby byla brzy u rodičů. Postavila se na výpadovku, schválně aby si zlepšila šance si sundala bundičku a stopovala jen v krátkém tričku bez ramínek. Během několika minut jí zastavil stará oprýskaná dodávka Volkswagen s pěti klukama. Nejprve se lekla, chtěla svezení odmítnout, ale pak se jí zdáli sympatiční a hlavně nebezpeční jsou přeci jen staří tlustí úchylové. Vlezla si tedy až dozadu, mezi dva kluky a vyjeli. Za jízdy po dálnici popíjeli pivo, hlučně se bavili a dozvěděla se od nich, že jedou do kempu na Orlík. Po nějaké době dojeli k odbočce na Příbram, odbočili a směřovali k Přibrami. Náhle však dodávka zpomalila a odbočila na nepoužívanou cestu k uzavřenému dolu. Jana se lekla, ale rychle se nechala uklidnit, že tam jedou vyzvednout ještě jednoho kámoše, který tam má chalupu na samotě. Když asi po dvou kilometrech dodávka zastavila u polorozpadlé kancelářské budovy, daleko od lidí, bylo už pozdě. Kluci se náhle začali chovat hrubě, vyvlekli jí z dodávky a táhli jí do domu. Jana se bránila zuby nehty, ale vysloužila si jen pár ran pěstí a nadávek „Nech toho ty čubko, zbytečně si to zhoršuješ, když budeš hodná, jen se všichni spolu pěkně pobavíme a pak tě hodíme k silnici !“. Proti pěti mladým svalnatým klukům neměla šanci a tak jen tiše prosila, ať jí neubližují. Uvnitř budova vypadala ještě hůř, než zvenku. Rozbité dveře, většina oken bez skel, posprayované zdi a po zemi rozházené lahve a staré matrace. Kluci Janu dovlekli do jedné místosti v prvním patře. Místnost byla až na pár plechovek, lahví a střepů na zemi úplně prázdná. Byla to jedna z mála místností, kde ještě zůstala okna zasklená, takže ani kdyby šel někdo okolo, nemá Jana šanci se dovolat pomoci. Jeden z kluků, asi kápo, jí připoutá lanem z auta za ruce k radiátoru. Pak z ní začne trhat oblečení. Jana zuřivě kope nohama a nadává, tak jí ten kluk vrazí facku a řekne k ostatním „chyťte tu kurvu a strčte jí něco do pusy, ať neřve“. Na to jí další dva chytli za nohy, stáhli jí džíny a dál jí pevně drželi. Další kluk sebral ze země kus hadru, nacpal ho Janě do pusy a druhm hadrem jí ho přivázal k hlavě. Kápo mezitím roztrhne kalhotky a tvrdě chytne Janu za píču „Tak copak to tady máme, koukej jí rychle uvolnit, ať tě to zbytečně nebolí !“ V zápětí vrazí palec do její štěrbinky, chvíli tam s ním šátrá a pak přidá palec druhé ruky a začne tu píču roztahovat a hlučně se baví s klukama o Janě jako děvce, otrokyni a matračce. Po chvíli je zřejmě spokojen, řekne „tak jdeme na to“, stáhne si kalhoty a nevybíravě jí ho tam vrazí. Jana sebou škube, seč jí síli stačí, ale další dva kluci přistoupili a pomohli těm prvním držet, takže nemá šanci se skoro ani pohnout. Ten úchyl už asi neměl holku dost dlouho, nebo se mu to takhle moc líbí, protože se udělal snad za míň než minutu. vytáhne ho a otočí se na jednoho z kluků „Má jí docela dobrou, ale dělej, než se ti zavře“. Na to ten kluk spustí kalhoty ke kotníkům a foukne jí ho tam. Ani jemu netrvalo moc dlouho než se udělal, takže deset minut na to už jí opíchali všichni a ona tam teď leží bez hnutí na té špinavé zemi, z kundy jí vytéká potůček spermatu a tvoří na zemi louži. Kluci sedí opodál na zemi, vesele se baví a popíjí, jako by tam snad Jana ani nebyla. „Tý vole, koukej co mi ta děvka udělala“ vykřikuje kápo a ukazuje všem krvavé škrábance na rukou. „Ještě si trochu užijem a pak jí tu necháme schnít, na to že by jsme jí pustili a ještě někam odvezli ať zapomene !“ Rozhořčeně po Janě hodí prázdnou lahev, přímo mezi nohy. Jana sebou zazmítá, ale to už kluci zase vstali, chytli jí za nohy a jeden z nich jí to začal tou flaškou dělat. Další si pohrávali s jejími malými kozičkami. Pak jí jeden z nich vylil přímo na píču pivo a začal ho olyzovat. Nebyl ale nijak něžný a několikrát jí dokonce bolestivě kousnul do klitorisu i do pysků. Ti mladí kluci už byli zase připravení na akci a tak náhle jeden z nich stáhnul kalhoty a začal jí znovu píchat. Tentokrát už to nešlo tak rychle a trvalo snad půl hodiny, než se všichni vystříkali do její rozbolavělé píči. Jana myslela, že už to nevydrží ani vteřinu, když konečně zkončil poslední. Jeden z kluků mezi tím přinesl z auta další basu piv a igelitovou tašku. V zápětí z tašek vytahali barevné spraye, stříbrné, zlaté a modrou metalízu a začali s nimi kreslit po zdech. Pak se kápo otočil k Janě „jí si musíme taky podepsat, abysme jí příště na silnici poznali“ a začal stříkat spray na ní. Ostatní se hned přidali, takže během chvíle na Janě nebyl jediný kousek holé kůže, vše bylo přikryto barvou, snad jen s vyjímkou zad, na kterých ležela. Dokonce jí kápo nastříkal i obličej po té co jí přikázali „zavři oči a nedýchej, jestli nechceš zhebnout!“ Jana držela oči pevně zavřené dokonce i potom, co slyšela jak kluci odchází a startuje dodávka, protože se bála, aby jí barva nenatekla do očí. Až asi po půlhodině se odvážila oči otevřít a když po další půlhodině námahy a smýkání sebou po zemi konečně vyplivla ten špinavý smradlavý hadr a přesvědčila se, že ruce neuvolní, usnula. V sobotu ráno jí vzbudil nějaký šramot na chodbě. Chvíli volala o pomoc, až dovnitř nakoukli dva školáci. „Tý vole, nahá ženská s graffiti, to jsem ještě neviděl“ komentoval to jeden a v zápětí k ní přišli blíž a zvědavě si jí prohlíželi. „Odvažte mě prosím, přepadli mě“ prosila je Jana, ale kluci byli zmatení. „No já nevím, co když je nebezpečná, co když jí tu někdo přivázal, a šel pro policii, aby jí zatkli ? Vypadá divně“. Při tom si k ní ale klekli a začali jí nesměle osahávat prsa. Nechtěla je vylekat, tak si to nechala líbit, ani se nepohnula a jen se je snažila přesvědčit, že jim nic neudělá, ať jí odvážou. Až když si kluci dodali odvahy a jejich chlapecké ruce zabloudili až k Janině píče, začala se odtahovat „kluci nechte toho, na to máte ještě čas, pusťte mě radši“. To neměla říkat, protože se jich to dotklo. „Náhodou, takových jako jsi ty už jsem měl !“ Chvástal se jeden a strčil jí neohrabaně prsty do píči. „Jasně“, dodal druhý a začal jí tam strkat své prsty také, zatímco druhou rukou jí tahal za bradavku. Jana sebou škubla, jednoho z kluků nakopla do obličeje, přitáhla se k topení a skrčila nohy k sobě. Kluci na nic nečekali a práskli do bot. Ještě hodně dlouho po tom co jí ti kluci už dávno nemohli slyšet Jana volala „počkejte, nemůžete mě tu nechat !“. Propukla v tichý pláč, až z toho znovu usnula. Po několika daslších hodinách jí vysvobodila policejní hlídka, prý na anonymní oznámení nějakého dítěte.